šajch (JKI-I)
šajch Pův. titul vůdce kmene nebo rodu v patriarchální kmenové struktuře předislám. Arabů. Funkce ani způsob jeho získání nebyly formálně definovány. Autorita š. se zakládala na osobní prestiži, stáří a zkušenostech, do jisté míry na majetkovém principu. Funkce byla spontánně nabízena radou starších (šúrá) a š. jí mohl být kdykoli zbaven, nedokázal-li svou prestiž udržet. Po vzniku islámu a rozvoji chalífátu se š. stal zdvořilostním titulem, oslovením příslušníků duchovenstva, představených mystických řádů (mystika) či jinak respektovaných osob spjatých s vědou a kulturním životem obce. Š. ve smyslu vyšší náb. autority (álim, fakíh, muftí, šajch al-islám) zpravidla nosí jednoduchý splývavý plášť (chalát – černý nebo zelený) a pokrývku hlavy (tarbúš – cosi mezi fezem a turbanem). Tyto formální znaky však může používat každý álim, včetně studentů. Š. může být i titul starosty (šajch al-balad); používá se též jako zdvořilostní oslovení staršího nebo váženého člověka (i ženy – šajcha).