šu‘úbíja (JKI-I)

šu‘úbíja (arab. ša‘b, pl. šu‘úb – lid) Termín pro snahu nearab. etnik podrobených Araby polit. a soc. se vyrovnat vítězné mocenské elitě. Š. vycházela z kultur. a hist. tradic předislám. dob a projevovala se různě, od ozbrojených srážek a hnutí až po polemiky s Araby o duch. hodnotách a přednostech obou stran. Nejvíce se š. uplatnila v Íránu, kde islám. záboru předcházelo období dlouhého vývoje státnosti, rovněž v Andalusii. V Íránu snaha o obnovení obrazu per. identity vyústila do ideového hnutí, jež napomohlo opětnému vzestupu per. slovesné kultury, aniž by byly zpochybněny principy islámu. Názory na časové vymezení š. a její projevy se rozcházejí, nejvíc ale působila, když byl abbásovský chalífát ohrožen rozpadem. Iniciátory byli literáti a písaři, také per. aristokracie, jejíž aspirace byly motivovány možností obnovení moci rodů per. původu. Působení š. se projevovalo zejm. na východě v Chorásánu, který byl dosahu bagdádského chalífy nejvíce vzdálen. Obnova per. kultury však odrážela kvalitativně odlišný stupeň jazyka i jeho grafického záznamu: místo stř. perštiny nastoupila tzv. nová perština (fársí, později darí – jazyk dnešního Íránu a části Afghánistánu), zaznamenávaná arab. písmem.

Attila Kovács