Fučík Bedřich
Fučík Bedřich
v Čáslavicích (okr. Třebíč)
v Praze
Literární kritik a editor, člen římskokatolické církve. Maturoval na gymnáziu v Třebíči (1920), pak studoval srovnávací literaturu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (PhDr. 1927). Působil jako redaktor literárního měsíčníku Tvar (1927–31), poté jako tajemník a od roku 1929 ředitel nakladatelství Melantrich (do roku 1939). V letech 1939–43 byl šéfredaktorem nakladatelství J. R. Vilímek, po válce vedl nakladatelství Vyšehrad a Universum. Významně přispěl k popularizaci moderních českéch autorůl římskokatolické orientace, především Jakuba Demla, Jana Zahradníčka a Jana Čepa. Po únoru 1948 mohl pracovat jen jako korektor, v roce 1951 byl zatčen a následujícího roku odsouzen ve vykonstruovaném procesu k 15 letům vězení; propuštěn byl na základě amnestie v roce 1960 a v roce 1967 rehabilitován. V období tzv. normalizace publikoval pod pseudonymy Václav Horák a Bedřich Dvořák. Mezi jeho díla patří O knihu pro mládež (1941), Sedmero zastavení (1977, samizdat), Osmero zastavení (1982, samizdat), Čtrnáctero zastavení (1985, samizdat), Zpovídání (1989), Píseň o zemi (1994), Setkávání a míjení (1995). Jeho manželkou byla překladatelka Jitka Fučíková (1903–1987), zeťem literární historik Josef Čermák (1928–2020).
Literatura:
Petr Sak: „Život na vidrholci.“ Příběh Bedřicha Fučíka. Paseka, Praha 2004.