Herben Jan
Herben Jan
v Brumovicích (okr. Břeclav)
v Praze
Novinář a spisovatel, člen Českobratrské církve evangelické. Narodil se v římskokatolické rodině. Po maturitě na brněnském gymnáziu (1878) studoval historii a bohemistiku na filosofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity (absolv. 1883, PhDr. 1886), pak začal pracovat jako novinář. Významné bylo seznámení s T. G. Masarykem, jehož celoživotním horlivým stoupencem se stal, pod Masarykovým vlivem rovněž v roce 1899 přestoupil do reformované církve. V letech 1885–86 byl redaktorem mladočeských Národních listů (propuštěn kvůli sporu o Rukopisy), pak založil a vedl realistický čtrnáctideník Čas, roku 1889 přeměněný na týdeník a 1901 na deník (zastaven 1915). I když Čas neměl mnoho čtenářů, jeho kulturní a politický vliv byl značný, Herben mj. objevil Vojtěcha Rakouse, Jana Karafiáta a Petra Bezruče. V roce 1900 se spolupodílel na vzniku České strany lidové (realistické), 1905 byl kvůli podezření z defraudace ze strany vyloučen, byl však rehabilitován. Během první světové války vydával list Novina, pak se vrátil do Národních listů. Podílel se na činnosti Maffie (domácího odboje), od října 1918 byl členem revolučního Národního výboru, resp. Národního shromáždění (za státoprávní, resp. národní demokracii). V říjnu 1925 se senátorského mandátu vzdal pro neshody s vedením strany a vstoupil do nové prohradní Národní strany práce, za niž byl zvolen do pražského zastupitelstva (v celorepublikových volbách strana propadla); 1930 se stal členem národněsocialistické strany. Herben proslul jako politický polemik, podporující názory T. G. Masaryka (Boj o podvržené rukopisy, 1911; Masarykova sekta a Gollova škola, 1912; Tábor je náš program, 1920), a to i prostřednictvím historických argumentů – snažil se doložit kulturní význam české reformace a odsoudit dobu protireformace, doložit Masarykovu tezi o „pokračování“ reformace v českém obrození (Jan Nepomucký, 1893; Otázka náboženská v našem probuzení, 1927); je rovněž autorem několika apologetických životopisů T. G. Masaryka (1918, 1926–27). Významný byl i jako spisovatel, především realisticky podané vesnické kroniky Do třetího a čtvrtého pokolení (1889–92, v dalších vyd. upravováno, nedokončeno) a poetického souboru črt jihočeské vesnice Hostišov (1907; z pozůstalosti obdobně Brumovice, 1946). Starší i nově sepsané paměti vydal v Knize vzpomínek (1935).