Jirousová Juliana
Jirousová Juliana
ve Staré Říši (okr. Jihlava)
v Prostředním Vydří (okr. Jindřichův Hradec)
Římskokatolická výtvarnice. Dcera výtvarníků Otty Stritzka a Marie Stritzkové (1909–1998), vnučka římskokatolického myslitele Josefa Floriana, manželka básníka a disidenta Ivana Martina Jirouse (od 1976) a matka spisovatelky Františky Jirousové. Po maturitě v Telči (1961) jí kvůli rodinnému původu nebylo umožněno další studium, krátce pracovala jako prodavačka nábytku v Praze, poté se pod vlivem rodinného prostředí a byzantského umění začala věnovat malbě, zprvu kopírování ikon. Roku 1963 pobývala ve Vídni, kde se její otec účastnil výstavy v galerii Ernsta Fuchse; kontakt s vídeňským uměleckým prostředím (tzv. Wiener Schule) ji ovlivnil ve výtvarném stylu. Od roku 1964 působila v psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě jako arteterapeutka a zúčastnila se experimentu s LSD, jehož vizuálními zážitky se inspirovala ve své tvorbě. V roce 1968 vstoupila do Svazu výtvarných umělců a v témže roce vystavovala v Praze, výstavu však přerušila okupace. Následně se živila jako poštovní doručovatelka a vychovatelka. V roce 1976 se provdala za disidenta Ivana M. Jirouse. Roku 1977 podepsali Chartu 77. Po roce 1989 se jejich manželství rozpadlo, přesto zůstali v kontaktu. Od poloviny devadesátých let se vrátila k výtvarné tvorbě, zaměřila se na kresby světců, později spolupracovala s keramičkou Marií Lamperovou na sérii kachlů s náboženskými motivy pro kapličky na orlickém panství Karla Schwarzenberga. Vystavovala mj. v Kautzenu (2005), Libri prohibiti (2012) a Hustopečích (2013). Je autorkou osobitě stylizovaných děl inspirovaných křesťanskou ikonografií. Korespondence s manželem z doby jeho věznění vyšla pod názvem Ahoj můj miláčku (2015).