Kočí Jaroslav
Kočí Jaroslav
v Bohumíně (okr. Karviná)
v Ostravě
Mystik, jógin cesty poznání (džňánajógin). Vyučil se holičem, po přesídlení do Prahy na konci dvacátých let se seznámil s Karlem Weinfurterem a stal se členem spolku Psyché, od roku 1936 též pod vlivem Františka Drtikola, jejž přijal jako svého duchovního učitele. Roku 1939 se seznámil s učením Ramana Maháršiho (1879–1950). Stal se členem Kruhu duchovního bratrstva od konce druhé světové války do jeho rozpuštění v roce 1950. Po návratu do Ostravy roku 1945 přednášel v rámci ostravské pobočky spolku Psyché, po jejím rozpuštění roku 1951 nadále skrytě působil jako duchovní učitel. Jeho žákem byl např. též Jiří Vacek. Kočí je autorem dvou krátkých textů, biografického spisu Moje řešení duchovního problému, v němž popisuje svou duchovní cestu od roku 1928 k náboženskému prozření v roce 1958, a naučného spisu Doušek čistého vína. Podstata džňánajógy. Oba vznikly na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, šířily se samizdatem, knižně vyšly dvakrát spolu s dalšími texty, dopisy a básněmi až v devadesátých letech: poprvé ve výběru Jiřího Vacka Cesta za pravdou. Dílo Jaroslava Kočího (Orfeus, Praha 1993), podruhé pod jménem Kočího s titulem Moje cesta k vyřešení duchovního problému. Doušek čistého vína (podstata džňánajógy) v nakladatelství Přátel duchovních nauk (Olomouc 1994).