Kovář František
Kovář František
v Sebranicích (okr. Blansko)
v Praze
Teolog a biskup-patriarcha Církve československé (husitské). Absolvoval gymnázium v Boskovicích, od roku 1909 studoval teologickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 1913 byl v římskokatolické církvi vysvěcen na kněze a začal působit v Doubravce a Stříbře. V letech 1914–18 působil na bohoslovecké fakultě jako adjunkt, v roce 1916 získal doktorát teologie (ThDr.), poté vyučoval na soukromém katolickém dívčím gymnáziu. Byl aktivně zapojen do činnosti Ohniska, radikálního křídla Jednoty katolického duchovenstva, ale do Církve československé (husitské) přestoupil až v roce 1925. V roce 1921 získal doktorát filosofie (PhDr.), připravoval vznik teologické fakulty v Bratislavě, která ale nezískala papežské schválení a nebyla proto zřízena. Zároveň mezi roky 1919–35 působil na Ministerstvu školství a národní osvěty. V roce 1923 se habilitoval z vědy o náboženství na Filosofické fakultě UK, docentury se však v roce 1924 vzdal po plagiátorském skandálu. V letech 1926–30 působil jako ředitel (státem neuznané) Bohoslovecké koleje Církve československé (husitské) a založil odbornou kolejní knihovnu, od roku 1925 vedl knižnici Knihy o náboženství v edici Blahoslav. Stál za vznikem čtvrtletníku Náboženská revue CČS (1929), v roce 1933 spoluzakládal Společnost Dr. Karla Farského a stal se jejím předsedou. V roce 1935 byl jmenován mimořádným a 1938 řádným profesorem novozákonní vědy na Husově čs. evangelické bohoslovecké fakultě. Po uzavření českých vysokých škol pracoval v letech 1940–45 jako ideový a organizační referent v ústředí církve. V roce 1946 byl zvolen třetím patriarchou (= nejvyšším představitelem) Církve československé (husitské), znovuzvolen byl roku 1956, abdikoval v roce 1961 za zdravotních důvodů. V letech 1949–50 byl současně děkanem Husovy fakulty. Zabýval se především novozákonní vědou, knižně vydal Prvotní církev a katolicismus (1912), Království boží na zemi (1920), Církev pravoslavná a římskokatolická (1920), Představy pársismu a židovství o posledních věcech světa a lidstva (1922), Dnešní mladý člověk a náboženství (1929), Idea království božího (1936), Náš poměr ke katolictví (1936), The Czechoslovak Church (1937, s Aloisem Spisarem a Františkem M. Hníkem), V zápase o novou zbožnost (1937), Zmrtvýchvstání (1938), Co jest církev českomoravská (1940), Výklad evangelia Markova (1941), Demokracie a křesťanství (1945), Novozákonní události (1945–46), Svědectví a vyznání (1950), Motivy sociální spravedlnosti a míru v biblické zvěsti (1952).
Literatura:
František Adámek: Patriarcha Dr. František Kovář. Ústředí mládeže československé v Praze, Praha 1948; Alois Spisar: „Z ideového vývoje a díla patriarchy dr. F. Kováře.“ Náboženská revue CČS 21, 1950, 1–3, s. 37–77; Otto Rutrle: „Vliv myšlení patriarchy dr. Fr. Kováře na praxi československé církve.“ Tamtéž, s. 91–140; Jaroslav Hrdlička: Život a dílo prof. Františka Kováře. Příběh patriarchy a učence. L. Marek, Brno 2007; Martin Jindra – Marcel Sladkowski (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 255–257; Zdeněk R. Nešpor: Století národní církve. Duchovní hledání Církve československé (husitské). Academia, Praha 2024.