Kunstovský Otakar
Kunstovský Otakar
v Jindřichově Hradci
v Praze
Organizátor antiklerikálního hnutí, hledač „nového“ náboženství. Vystudoval francouzskou filologii na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze (PhDr. 1906) a působil jako gymnaziální učitel v Táboře, Kolíně a Praze, publikoval řadu učebnic francouzštiny, němčiny a těsnopisu. V roce 1918 vystoupil z římskokatolické církve. V období po první světové válce byl jedním z hlavních představitelů antiklerikální Volné myšlenky, usiloval o vytvoření „moderního“ náboženství, v určitých aspektech blízkého buddhismu (zároveň přitom spolupracoval i s Norbertem F. Čapkem a rodícím se unitářským společenstvím), a z Volné myšlenky se snažil vytvořit jakousi „církev pro ateisty“ (Náboženství dnešního člověka, 1924; Na cestu životem, 1925). Po neúspěchu této myšlenky ze spolku vystoupil.