Luqmán (Islam)
Luqmán – postava staroarabských legend, objevující se též v Koránu. Luqmán býval v různých bájích proslulý především svou dlouhověkostí. Islámská podání ovšem kladou důraz hlavně na Luqmánovu moudrost a čestnost. Jeho osoba je tak spojována s četnými morálními ponaučeními a výstrahami. Mytologie se pokoušela Luqmána ztotožnit s celou řadou předněvýchodních postav mudrců, jako byli např. Balaam, Elksaj, Alkami, či nejpravděpodobněji s Ahíkarem, jemuž bývají přisuzovány podobné výroky jako Luqmánovi. Později byly arabské bajky a průpovídky různého původu i stáří sebrány do sbírky nazvané Luqmánovy bajky, přičemž je třeba zdůraznit, že Luqmán zde slouží pouze jako jistý archetyp mudrce, nikoliv vlastní autor. Ze zmíněného důvodu, že mu byla připsána takováto sbírka moudrostí, se stal Luqmán postupně jistou obdobou Ezopa, k němuž též bývá často obrazně přirovnáván. V Koránu se Luqmánovo jméno vyskytuje pouze dvakrát, a to ve stejnojmenné súře 31., kde je Luqmán vylíčen jako moudrý a ctnostný muž a především jako ten, kdo věří v jednoho jediného Boha (Alláh), tedy haníf, čistý monoteista. Koranické verše 31:11–18 podávají naznačenou epizodu následovně: „Kdysi jsme darovali Luqmánovi moudrost řkouce: ‚Buď vděčný Bohu, neboť ten, kdo vděčný je Bohu, je vděčný pro dobro své vlastní. Kdo však je nevděčný… tedy Bůh soběstačný je i chvályhodný.‘ (…) Pravil Luqmán synu svému napomínaje jej: ‚Synáčku, nepřidružuj nic k Bohu, vždyť přidružování je věru křivda nesmírná.‘ ‚…Synáčku, i kdyby to byla váha zrnka hořčičného a i kdyby to bylo ve skále či na nebi anebo na zemi, Bůh to přinese! Vždyť Bůh věru bystrý je i dobře zpravený. Synáčku, dodržuj modlitbu, přikazuj vhodné a zakazuj zavrženíhodné! Buď trpělivý vůči tomu, co tě postihne, neboť to patří k podstatě věcí! Neodvracej tvář svou od lidí a nechoď nadutě po zemi, neboť Bůh věru nemiluje domýšlivé vychloubače! Buď umírněný v chůzi své a ztišuj hlas svůj, vždyť nejodpornější z hlasů všech je věru hlas oslů.‘“