Vančura Bohumil
Vančura Bohumil
v Dubé (okr. Česká Lípa)
v Praze
Teolog a kazatel Jednoty bratrské. Syn kazatele (později biskupa) Jednoty bratrské Václava Vančury, bratr metodistického superintendenta Václava Vančury. Založil sbor v Železném Brodě (1920, jako filiálka již 1916), v letech 1932–39 byl farářem v Praze. Připravoval osamostatnění československé provincie Jednoty bratrské, byl autorem její první československé církevní ústavy (1937). Spoluzakládal Ligu proti antisemitismu, a proto byl nucen po okupaci odejít do zahraničí. V letech 1939–45 žil v Londýně a pečoval o československou mládež v anglických školách, v letech 1940–45 byl současně přednostou studijního oddělení exilového československého ministerstva vnitra. Inicioval vydání Bible v češtině pro vojáky a emigranty. Po válce se stal předsedou Úzké rady Jednoty bratrské (= nejvyšším představitelem církve), zároveň v letech 1947–52 působil na ministerstvu informací. V letech 1952–55 byl vězněn, po propuštění působil jako učitel angličtiny a němčiny, bez státního souhlasu k duchovenské činnosti. Je autorem publikací Židé mezi námi (1937) a Vyučování náboženství (1946). V exilu přeložil z angličtiny přes osmdesát písní, rozhlasové hry Dorothy Sayersové, Hovory C. S. Lewise, naopak do angličtiny přeložil Broučky Jana Karafiáta.