alija (JKI-J)
alija (hebr. cesta vzhůru, vystupování) Používá se ve třech významech: 1. Alija le-Tora (hebr. vystupování k Tóře) ve významu vyvolání k veřejnému předčítání Tóry při bohoslužbě. 2. Alija le-regel (hebr. vystupování k poutnímu svátku) ve významu putování do Jeruzaléma a účasti na některém ze tří poutních svátků (regel), jimiž jsou Pesach, Šavu’ot a Sukot. 3. Alija la-arec (hebr. vystupování k zemi [Izrael]) ve významu imigrace do Izraele. Z hist. hlediska se rozlišuje několik migračních vln: 1. Alija (1882-1903) vyvolaná rozsáhlými pogromy v Rusku a organizovaná zejm. hnutím Chibat Cijon, asi 25 000 osob; 2. alija (1904-1914) v důsledku revolučních událostí ve vých. Evropě, asi 40 000 osob; 3. alija (1919-1923) opět hlavně z Ruska a Polska, asi 35 000 osob; 4. alija (1924-1928) zahrnující především střední vrstvy z Polska osídlující hl. města, asi 67 000 osob; 5. alija (1929-1939) spjatá především s emigrací sekularizovaných Židů z nacistického Německa, zásadně měnící charakter dosavadního jišuvu, asi 250 000 osob. Poté byl proud žid. imigrantů (hebr. olim) průběžný, v letech 1940-1948 (6.-7. alija) asi 100 000 osob. Další a největší vlna přišla v období bezprostředně po vzniku Izraele, v letech 1948-1951 asi 684 000 osob především ze stř. a vých. Evropy, sev. Afriky a Blízkého východu. Z některých oblastí přesídlily do Izraele prakticky celé žid. komunity (Bulharsko, Irák, Jemen).