anga (Buddh)
anga [aṅga]:
(1) součást či díl ušlechtilé osmidílné stezky (san. árjáštángamárga, pál. arijatthangikamagga);
(2) charakteristické a určující prvky duchovního procitnutí (bódhi). Je jich sedm: soustředěné sebeupamatování (san. smrti, pál. sati), to jest introspektivní sebeovládání, rozlišování a hodnocení věcí a jevů (san. dharmavičaja, pál. dhammavičaja), úsilí (san. vírja, pál. virija), radost (san. príti, pál. píti), důvěřivý klid (san. prašrabdhi, pál. passaddhi), meditační soustředění (samádhi) a rovnodušný nezájem (san. upékšá, pál. upekkhá). Hnacím podnětem pro vznik, zdárný vývoj, zdokonalování a upevnění těchto sedmi prvků duchovního procitnutí je soustavná bedlivost (san. jónišómanasikára, pál. jónisómanasikára).
Význam pojmu v hinduismu viz anga (Hind)