beránek (JKI-K)
beránek (lat. agnus) Mladý samec ovce, která byla od starověku zdrojem potravy (mléko, maso) i surovin pro oblékání (vlna, kůže). Proto byl b. již v Izraeli význ. obětním zvířetem. Na památku toho, jak oběť beránků zachránila životy izr. prvorozeným synům při vyjití z Egypta, byl slaven svátek Pesach, který spolu se svátkem nekvašených chlebů (maca) tvořil izr. Velikonoce. Na dobu slavení Pesachu kladou synoptická evangelia ustanovení „stolu Páně“ – eucharistie. Ježíš byl proto označován jako B. (1K 5,7; J 1,29; 1P 1,18-21), dle Zjevení Janova jako zabitý b., ale vyvýšený do nebe, vládnoucí církvi a střežící Knihu života (Zj 5,6; 13,8 aj.). – V kř. ikonografii jeden z nejstarších symbolů Krista, který zdůraznila jednota bratrská. – Slova Jana Křtitele podle Janova evangelia „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa“ jsou od 8. stol jednou ze základních částí mše sv. (Agnus Dei).
Viz též: beránek (JKI-J)