demokracie (JKI-I)
demokracie Islám. práv. kultura se liší od evrop. teorie zastupitelské demokracie. Právo vychází z toho, že šarí‘a je z polit. hlediska principem, který zpochybňuje světskou moc vládců; může je zbavovat suverenity. Držitele výkonné moci ale nezavazuje ke sdílení suverenity nebo ke konzultaci v mocenských otázkách. Vyvolat spor s polit. mocí nebo být s ní v opozici je v islámu dvojsmyslné (politika). Věřící muslimové k tomu mohou mít pouze náb. důvod. Rozdílné založení světské moci a absolutního božího zákona podněcovalo v dějinách islámu opozici a dosud se využívá v hnutích islám. fundamentalismu. Podle modernistů není důvod, aby věřící odmítali d. jako polit. systém a bránili se demokratickým ústavám. Korán sice termíny d. a ústava neužívá, ale koránská sémantika se neuzavírá, což odmítají uznat tradicionalisté, konzervativci, ale i ti, kteří se ve snaze srovnat krok muslimů se Západem pokoušejí najít k záp. politologické terminologii koránské ekvivalenty; např. termín šúrá, který má prokazovat existenci autentické d. v islámu.
Viz též: demokracie (JKI-K)