muslim (JKI-I)

muslim Věřící v jediného Boha (Alláh), ten, který se Bohu (boží vůli) odevzdává (islám) formou respektování pěti sloupů víry. Islám. učenci (duchovenstvo) soudí, že každé dítě se rodí jako m. Znamená to, že patří Bohu a existuje jen jeho zásluhou. Pronesení vyznání víry (šaháda) je tak vlastně jen vědomým souhlasem z lidskou závislostí na vůli Boha. Všechny existující věci a bytosti podle koránu vznikají z moci Boha a nic není přirozené, tedy samovolné, spontánní a nestvořené. Arab. pojem tabí‘a (příroda) je odvozen od slovesného kořene s významem otiskovat; svět je souhrn existencí, které se jako kopie opakují. Další pojem k označení přírody (fitra), znamená přírodu vznikající a existující díky inovativní tvořivosti Boha (jedno z jeho krásných jmen zní al-Fátir – Stvořitel). Stvoření či boží tvorba a příroda v tomto pojetí splývají. Každý člověk jako stvořená bytost proto je m. Pokud nevěří nebo vyznává jiné náboženství, mohou za to rodiče nebo se dotyčný nechává svést nevěřícími. Podle islámu v tom není diskriminace, neboť zjevení vtisknuté do koránu je určeno všem lidem jako universální poselství.

Zdeněk Müller