doxologie (JKI-K)

doxologie (z řec. doxa – mínění, zdání, též dobrá pověst, čest, sláva; doxazein – velebit, chválit) Oslavné mluvení o Bohu, řeč, která vyznává a uznává čest a slávu boží ve stvoření, dějinách (spásy) a v Ježíši Kristu. D. je nástrojem vyjádření postoje člověka vůči Bohu, daného možností oslovovat Boha v modlitbě. Z toho pramení rys služebnosti d., protože vlastní služba věřících Bohu spočívá v řečovém vyznávání, že je Bůh. Jako takovou legitimují křesťanskou d. Ježíšovy modlitby, které současně zakládají spoluúčast věřících v modlitbě na „lidské přirozenosti“ Ježíše Krista. Tím d. vytváří a udržuje především spojení s tradicí; protože se však vztahuje i k budoucnosti dějin spásy, obsahuje d. i deskriptivní řečové prvky, které se mohou významově proměňovat.

Břetislav Horyna