fitna (Islam)
fitna – arabský pojem původně označující zkoušku ryzosti (např. u zlata), v kontextu klasického slovníku islámských politických a duchovních dějin znamenající svod, rozkol či rozbroj, který může vážně ohrozit semknutostí obce věřících (umma). Do muslimské historiografie se tento výraz poprvé zapsal v době tzv. První občanské války (656–661), kdy došlo nedlouho po smrti proroka Muhammada k bojům mezi jeho nástupcem a zároveň prvním imámem šíitů ʻAlím ibn Abí Tálib a jeho oponenty. Důsledky tohoto zápasu, během nějž došlo k prvnímu schizmatu v islámu, kdy se vytvořily zárodky sunnitů, šíʻi i cháridži ostatně přetrvávají dodnes. V současnosti jeden z nejrespektovanějších islamologů Giles Kepel vnímá fitnu jako protipól džihádu a charakterizuji ji takto: „…znamená vzpouru, válku v srdci islámu, odstředivou sílu, která do muslimského společenství vnáší rozkol, zárodky rozpadu a zhouby. Džihád naproti tomu vnitřní tenze mírní a přenáší je mimo sféru islámu. Fitna je trvalou hrozbou pro budoucnost muslimské společnosti; ʻulamáʼ, tito doktoři islámského práva, si ji s obavami uvědomují a brání se jí rozvahou a obezřetností.“
Dále k tématu
- Beránek, Ondřej, a Bronislav Ostřanský, eds. Islámský stát: Blízký východ na konci časů. Praha: Academia, 2016;
- Kepel, Gilles. Válka v srdci Islámu. Přel. Zdeněk Velíšek, Olga Velíšková. Praha: Karolinum, 2006;
- Mendel, Miloš. Džihád: Islámská koncepce šíření víry. Brno: Atlantis, 1997;
- Mendel, Miloš. Víno a vinařství v dějinách islámu. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky, 2010;
- Tauer, Felix. Svět islámu: Dějiny a kultura. Praha: Vyšehrad, 2006.
Viz též: fitna (JKI-I)