imám (Islam)

imám – pojem, který může mít v islámském prostředí obecně vzato několik významů. Předně, imám je tím, kdo vede modlitbu, tedy vlastně „předmodlič“ (arabská předložka amáma totiž znamená „před“). V šíitském prostředí (šíʻa) se jako imám označuje muž z rodu Prorokova, potomek ʻAlího ibn Abí Tálib a Fátimy. Tento muž je Bohem (Alláh) ustanovený nástupce Proroka Muhammada, je neomylný, bez hříchů a může vydávat závazná rozhodnutí ve všech oblastech lidské činnosti. Po zmizení dvanáctého imáma (ghajba) pak do jisté míry převzali jeho roli islámští právníci (fuqaháʼ). Titul imám náleží rovněž některým z velkých postav středověkého islámského myšlení (zakladatelé právních škol, např. imám Abú Hanífa; teologové, např. imám Abú Hámid Muhammad al-Ghazzálí aj.). V průběhu dějin se šía rozštěpila na řadu proudů, z nichž mnohé zanikly, avšak některé přetrvaly dodnes. V současnosti je nejrozšířenějším šíitským směrem šía dvanácti imámů, neboli ithnáʻášaríja, která je oficiálním vyznáním v Íránu, ale hlásí se k ní i většina muslimů v Iráku a Bahrajnu. Okolo postav dvanácti imámů, jejich životů, zázračných schopností (zázraky), ale též záhadami opředených skonů (smrt), vznikla již ve středověku celá řada legend. Pod pojmem dvanáct imámů rozumíme Prorokova bratrance a zetě ʻAlího ibn Abí Tálib, jeho dva syny vzešlé ze svazku s Muhammadovou dcerou Fátimou, a devět potomků vzešlých z linie ʻAlího mladšího syna al-Husajna. Z rodu imáma ʻAlího ovšem nepocházeli pouze další imámové, ale též významné ženy, které vstoupily do islámské historie a především folklóru. Šíité často zdůrazňují, že počet imámů, dvanáct, odpovídá počtu denních hodin, neboť právě oni mají moc nad každou hodinou a dokáží změnit život každého muslima, který se je rozhodne následovat. Úcta a oddanost, kterou chovají šíité vůči svým imámům, dosahuje takřka míry zbožštění, neboť jsou přesvědčení, že právě v línii jejich rodu se přenáší jistá „jiskřička božství“, tedy archetypální „muhammadovské podstaty“ (haqíqa muhammadíja, kterou bývá nadán též „vrchol“ veškerého Stvoření, Dokonalý člověk, viz insán kámil), a proto imámové (a celý jejich rod) bývají nadáni nadlidskými vlastnostmi.

Legendy často vzpomínají ʻAlího moudrost, udatnost i nadpozemskou sílu, jeho žena Fátima pak bývá uváděna jako vzor veškeré mravní čistoty, v osobě jejího staršího syna al-Hasana se prý shromáždila veškerá oddanost a upřímnost víry (ichlás) a osobnost mladšího imáma al-Husajna zase představuje dokonalé ztělesnění veškerého milosrdenství světa. Imám al-Husajn se oženil (mimo jiné) s dcerou posledního sásánovského vládce Jazdgirda III, zvanou Šahrbanú, a z tohoto svazku se narodil čtvrtý imám ʻAlí Zajnulʻábidín, skrze nějž linie pokračovala až ke dvanáctému imámovi, který se v dětském věku ztratil v Sámarráʼ (ghajba) a jehož návrat šíité stále očekávají. Skrze zmíněný sňatek došlo, jak šíité věří, k takřka mysterioznímu spojení krve imámátu a monarchie. Imám ʻAlí Zajnulʻábidín se vyznačoval mimořádnou zbožností a je mu připisována celá řada oblíbených modliteb, ale i další imámové vynikali četnými chvályhodnými vlastnostmi; Muhammad al-Báqir byl vzorem poznání a vzdělanosti, zatímco Džaʻfar as-Sádiq představoval archetyp esoterní moudrosti a znalosti magie. Přestože všichni šíitští imámové byli historickými postavami, jejich reálné životy byly velmi záhy překryty legendami a bohatou symbolikou.

Dále k tématu

  • Al-Masʻúdí, Abú al-Hasan ʻAlí ibn al-Husajn ibn ʻAlí. Rýžoviště zlata a doly drahokamů. Přel. Ivan Hrbek. Praha: Odeon, 1983;
  • Aš-Šahrastání, Muhammad. Kniha náboženských a filosofických sekt a škol: Díly věnované islámským směrům a odnožím. Přel. Bronislav Ostřanský, Praha: Academia, 2021;
  • Fiala, Petr, a Jiří Hanuš, Jan Vybíral, eds. Autorita v arabrahamských náboženstvích: Náboženské a politické aspekty autority v judaismu, křesťanství a islámu. Brno: CDK, 2004;
  • Lawrence, Bruce. O Koránu. Přel. Gabriela Weberová-Babulíková. Praha: Pavel Dobrovský - Beta, 2007;
  • Mendel, Miloš, a kol. Islám: Ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002;
  • Ostřanský, Bronislav. Dokonalý člověk a jeho svět v zrcadle islámské mystiky: „Úradky Boží pro nápravu lidského království“ šajcha Muhjiddína ibn ʻArabího. Praha: Orientální ústav AV ČR, 2004;
  • Robinson, Francis. Svět islámu. Praha: Knižní klub, 1997;
  • Tauer, Felix. Svět islámu: Dějiny a kultura. Praha: Vyšehrad, 2006.

Bronislav Ostřanský

Viz též: imám (JKI-I)