idžtihád (Islam)
idžtihád – jeden z klíčových pojmů islámského práva (fiqh). Vyjadřuje svobodné myšlenkové úsilí kompetentního znalce islámského práva (mudžtahid) a používá se v situacích, kdy se o daném případu nenachází žádná zmínka ani v Koránu, ani v Tradici (sunna) Znamená tedy pravý opak napodobování autorit (taqlíd). Poté, co byly ustaveny právní školy (madhhab), se rozšířilo přesvědčení, že dveře idžtihádu se nenávratně uzavřely. Šíité (šíʻa) však na rozdíl od sunnitů uznávají tuto metodu stále. V důsledku toho zůstal termín mudžtahid vyhrazený pro zakladatele jednotlivých právních směrů. Proti názoru, že „brány idžtihádu se již uzavřely“ vystupovali někteří reformisté (např. „duchovní otec“ wahhábismu Ibn Tajmíja) nebo některé mystické řády (např. sanúsíja).
Dále k tématu
- Ibn Tajmíja. Wásitské vyznání. Přeložil, komentářem a studií opatřil Pavel Ťupek. Praha: Academia, 2013;
- Jan Potměšil. Šaríʻa: Úvod do islámského práva. Praha: Grada, 2012;
- Philips, Abu Ameenah Bilal. Vývoj islámské právní vědy (fiqhu). Přel. Robert Hýsek. Praha: Muslimská obec v Praze, 2024;
- Ťupek, Pavel. Salafitský islám. Praha: Academia, 2015.
Viz též: idžtihád (JKI-I)