sunna (Islam)
sunna – muslimská Tradice. Vedle Koránu tvoří sunna druhý rozsáhlý soubor autoritativních stanovisek a ustanovení. Základní stavební prvek sunny představuje hadíth, tedy zpráva o výroku, činu nebo postoji proroka Muhammada či některého z jeho druhů (asháb, sahába). A protože Korán představuje sice rozsáhlý, leč pro potřeby islámského práva (fiqh) přece jen omezený, soubor textů, v průběhu dějin byla stále více pociťována potřeba sestavit kompendium autentických hadíthů, o nichž nelze pochybovat. Hadíthy byly posuzovány především podle isnádu, což v praxi znamenalo, že náboženští učenci zkoumali, zda je řetězec (silsila) tradentů věrohodný, zda se mohli jednotliví tradenti skutečně potkat, aby si zprávu předali, zda jsou hodnověrní atd. K tomuto bádání jim mimo jiné napomáhala důvěrná znalost genealogie. Teprve poté byl studován vlastní obsah záznamu (matn), zda není v rozporu se Zjevením (wahj), je věcně zcela v pořádku atd. Učenci (ʻulamáʼ) tedy nejprve vyřadili zcela zjevné podvrhy, aby zbylé zprávy roztřídili do tří základních kategorií: sahíh (zprávy, jejichž řetězec je naprosto precizní, a obsah zcela v souladu s většinovým přesvědčením), hasan (hadíthy, jejichž řetězce vykazují jisté nedostatky, ale celkově jsou ještě akceptovatelné) a daʻíf (zprávy, o jejichž autenticitě lze vážně pochybovat). Kritickým přístupem a výběrem nauky o hadíthech vzniklo, většinou v 9. stol., šest nejvýznamnějších sbírek Tradice, z nichž se zvláštní úcty dostalo zejména té první. Patří mezi ně Kitáb džámiʻ as-sahíh (Správná sbírka) Abú ʻAbdalláha al-Buchárího, Kitáb as-sahíh (Správná kniha) od Muslima ibn al-Hadždžádž, Kitáb as-sunan (Kniha tradic) Abú Dawúda, al-Džámiʻ as-sahíh (Správná sbírka) at-Tirmídhího, Kitáb as-sunan (Kniha tradic) an-Nasá´ího a Kitáb as-sunan (Kniha tradic) Ibn Mádži. Nejvyšší autoritě se těší sbírky al-Buchárího a Muslima, a proto bývají někdy nazývány společně jako as-Sahíhán (Dvě správné). Na základě těchto šesti sbírek později vznikla dlouhá řada dalších děl, které však představují buď různě koncipované výběry tradic (např. populární sbírka Zahrady spravedlivých imáma Jahji an-Nawawího, dnes dostupná i v komentovaném českém překladu), nebo naopak komentáře různých dílčích aspektů sunny. Vedle těchto sunnitských kompendií existují rovněž šíitské (šíʻa) sbírky, které se však nazývají achbár (doslova: „zprávy“). O autenticitě hadíthů se v moderní době vedly mezi orientalisty mnohé spory; diskuse o Tradici probíhala zvlášť intenzivně také mezi muslimskými mysliteli v době islámského obrození (nahda), kdy se řešil zejména vztah sunny a Koránu a celkové moderní vnímání (a relevance) Tradice.
Dále k tématu
- An-Nawawí, Imám Jahjá. Zahrady spravedlivých. Sbírka výroků proroka Muhammada. Přel. Petr Pelikán. Praha: AMS, 2008;
- Denny, Frederick M. Islám a muslimská obec. Přel. Kateřina Hronová. Praha: Prostor, 2003;
- Kropáček, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2006;
- Mendel, Miloš, a kol. Islám: Ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002;
- Pelikán, Petr. Sunna: Pramen islámského práva. Praha: Vodnář, 1997.
Viz též: sunna (JKI-I)