ordinář (JKI-K)
ordinář (z lat. ordinarius – řádný, spravující, představený) Podle Codexu iuris canonici nositel moci v římkat. církvi, hodnostář s právem ordinace. Tato moc je řádná (ordinaria), a to buď vlastní (propria), nebo svěřená (vicaria). Nejvyšší řádnou moc má papež, proto je o. celé církve. Ostatní o. mají svou moc na určitém círk. území, proto se též nazývají o. místa (ordinarii loci). V řeholních společnostech o. je vyšší představený (opat, provinciál), který svou moc či řízení uplatňuje pouze nad osobami.