ortodoxie lutherská (JKI-K)
ortodoxie lutherská Teol. směr v luterství 16.-17. století (reformace), který ulpíval na věroučných dogmatech, přesných citacích Písma a spisů zařazených mezi konfesní (Kniha svornosti, 1580). Důrazem na věrouku usilovali luterští ortodoxové uchránit luterství před zkreslením a vědomě vybudovat dogmatický systém. Přeceňovala se čistota a přesnost luterského učení, ulpívalo se na vnějším církevnictví, strohém círk. řádu a kázni. O.l. způsobila předčasné ustrnutí luterské věrouky, která se polemicky vyhranila proti katolíkům a reformovaným. Hl. sídlem o.l. byl Wittenberg („Lutherova katedra“), o něco mírnější směr působil v 17. stol. v Jeně. Mezi nejvýzn. luterské dogmatiky patří teologové a polemikové Martin Chemnitz (1522-1586), autor zákl. dogmatického spisu Loci theologici, ještě osvobozeného od pozdějšího formalismu, Leonhard Hutter (1563-1616), Johann Gerhard (1582-1637) a Abraham Calov (1612-1686). Přestože věroučná strohost nepřála zbožnosti, probouzela se uprostřed o.l. hluboká spiritualita (pietismus).