Noe (JKI-J)
(přesměrováno z potopa (JKI-J))
Noe (hebr. Noach – pokoj, odpočinutí) Podle bible druhý praotec lidského pokolení. Žil v době obecného odpadnutí od Jahva, kdy se Bůh rozhodl zničit lidské pokolení. Jahve zachránil jen N. a jeho rodinu tím, že umožnil N. vybudovat koráb (archu), kam se uchýlil s rodinou a se zástupci všeho tvorstva a přečkal tak potopu, v níž všichni živí zahynuli. Po odpadnutí vod uzavřel Jahve s N. novou smlouvu, zaručující trvalost přírodního řádu pod podmínkou, že se lidstvo bude řídit určitými přikázáními, tj. nestrpí požívání lidské krve, její prolití (vraždu), a bude dodržovat stvořitelský příkaz boží. Tato tři tzv. Noemova přikázání byla rabíny dále rozšířena na sedm noachidských přikázání. Židé považovali tato N. přikázání za předchůdce Desatera. N. synové Šém, Chám a Jefet jsou biblí pokládáni za praotce všech lidských ras (Gn 10).