smlouva (JKI-I)
smlouva (arab. ahd) Kategorie islám. státopráv. teorie. Vychází ze staroarab. praxe, již do určité míry uplatňoval i prorok Muhammad ve své polit. činnosti. Jako součást zvěsti byla postupně uplatněna i v souvislosti s uzurpací moci umajjovskou dynastií a odbouráním principu šúrá. Sunnitští odpůrci (sunna) despotické praxe Umajjovců používali šúrá jako pilíř své argumentace (cháridža), naproti tomu umajjovští a abbásovští chalífové budovali svou legitimitu na principu vágní s. s radou autorit (arab. ahl al-hall wa‘l-akd, tj. ti, kteří rozvazují a svazují). Tento orgán se skládal z loyálních ulamá (duchovenstvo). Měli zajišťovat duch. rozměr světské praxe chalífátu. Rada autorit nebyla nikdy jasně definována, nebyl teoret. vymezen její vztah k obci ani klíč, podle něhož byli ulamá vybíráni. To vedlo k polit. napětím a povstáním. Otázku s. kritizují nebo reinterpretují různí středověcí myslitelé (Ibn Tajmíja) a reformisté v 19. a 20. stol. (reformismus), kteří buď otevřeně útočí na hist. úlohu ulamá (zrada autentické zvěsti) ve prospěch návratu k šúrá, nebo revidují princip s. tak, aby šlo o skutečné reprezentanty obce, jejichž prostřednictvím společnost podepisuje s. s vladařem a kontroluje výkon jeho moci (přísaha věrnosti). Na základě této teze se také tvrdí, že demokracie a parlamentarismus existovaly v islámu dávno před vznikem kapitalismu (politika).
Viz též: smlouva (JKI-J), smlouva (JKI-K)