přísaha věrnosti (JKI-I)

přísaha věrnosti (arab. baj‘a) V předislám. dobách formálně stvrzovala obchod podáním ruky oběma stranami. Od vlády chalífy Abú Bakra (632-634) označovala veřejné vyjádření dobrovolné podřízenosti a slibu věrnosti novému chalífovi. V souladu s polit. poměry v chalífátu se p.v. vyvinula v ceremoniál, při němž se svět. i duch. autority dotkly otevřené dlaně nově zvoleného chalífy a uznaly tak jeho legitimitu. P.v. se postupně stala formálním aktem holdu dědičnému monarchovi; je kladně hodnocena v polit. představách některých islám. reformistů (reformismus). Obrozené instituci chalífátu by měl stát v čele skutečný imám – nejzbožnější a všeobecně ctěný člen obce věřících. P.v. složená do jeho rukou zvolenými duch. představiteli obce (duchovenstvo) by měla hodnotu odpovídající skutečnému ideálu z počátků islámu (smlouva).

Miloš Mendel