zobrazování (JKI-I)
zobrazování Zachycování živých bytostí ve výtvarném umění naráželo od dob raného islámu na náb. motivované výhrady. Korán uvádí varovné verše, pozdější tradice odmítla z. jako rouhavou snahu napodobit boží akt stvoření. Vývoj islám. umění ale dokazuje, že absence či slabé zastoupení z. je daleko komplexnější. Umělecká tvorba muslimů se vždy vyznačovala osobitou rozporností. Typická je pro ni jednota užitkovosti a okázalosti, barevnosti a vytříbené jemnosti. Omezuje svou fantazii a vynalézavost na opakování tvarů a čar, které působí chladně a neemocionálně a přitom spontánně a hravě. Záměrná negace epického a emocionálně lidského v islám. výtvarném umění je projev dvojtvářnosti intelektuálního a duch. klimatu, ve kterém po staletí žila muslim. společnost. Na povrch byla strohá, ale uvnitř kypěla lyrickými a mystickými sklony a rozlety, které muslimové skrývali před okolním světem. Z tohoto hlediska lze relativní absenci z. v islám. umění pochopit nejen jako jednostranný důsledek vnuceného zákazu, ale také jako dlouhodobě vypěstovanou obranu vnitřní vyrovnanosti a duch. soukromí.
Viz též: zobrazování (JKI-J), zobrazování (JKI-K)