umění (JKI-I)
umění V islámu má u. symbolickou hodnotu, zahrnuje pestrost výtvarných děl, která vznikla v islám. dějinách. Stylově se umělecká tvorba v prostředí islámu rozvinula do značné různorodosti, avšak umělecké projevy nesou z estetického hlediska společné rysy, které vycházejí z originality muslim. kultury, vyjadřují její osobitost a také ideologické limity. V moderní době se sice zvýraznily někdejší hist. a etnicky dané rozdíly, ale relativní jednota a kontinuita islám. civilizace se přesto ve sféře u. nikdy zcela neztratily. Společné estetické normy nutně nepřekrývají rozdílné inspirace a vlivy, které působily v místním, regionálním či nár. měřítku a které vycházely z předislám. kulturního dědictví i z přejatých vzorů. Jako se v islám. u. projevovaly společné rysy, tak se zároveň navzájem odlišovala vrcholná umělecká díla. Tyto odlišnosti lze zachytit v dekoracích keramiky, rukopisné a knižní tvorbě, zpracování kovu, skla, textilu, koberců a dalších forem užitého u. Společná islám. tendence se projevovala zejm. v architektuře a kaligrafii. Privilegovala určité typy staveb, především kultovní, náb.-vzdělávací (madrasa, mešita) a reprezentativní, manifestující moc muslim. vládců (palác se zahradami). Určovala jejich podobu (geometrické půdorysy, opakování symetrických tvarů, kupole, minaret) a výzdobu (abstraktní ornament, kaligrafie). Ve výzdobě uměleckých děl se ornament a kaligrafie doplňovaly. Celek díla či stavby budí dojem harmonie (ornament – symetrie a kaligrafie – asymetrie). Tendence k abstraktnímu výtvarnému výrazu souvisí s učením o jedinosti boží. Preferování abstrakce vedlo ke schematizaci prostoru a k nezájmu zobrazit člověka a přírodu reálně, včetně dynamiky pohybu a perspektivy. Nezobrazování živých bytostí se vykládá jednak obavou z uctívání idolů (idolatrie, polyteismus), jednak přímým zákazem vytvářet sochy a malovat obrazy živých bytostí, což tradice odsuzovala jako výraz lidského rouhačství ve snaze připodobnit se Bohu aktem tvoření. Zákaz byl striktně dodržován jen v kultovních stavbách, takže v islámu nevznikla žádná náb. ikonografie, podobná křesťanské. V oblasti profánního u. však známe řadu příkladů, kdy ztvárnění živých bytostí a příběhů bylo běžné (nástěnné malby v umajjovském letohrádku Kusajr Amra, rozsáhlé u. perské miniatury apod.).