Antikrist (JKI-K)

Antikrist Hl. protivník Kristův, negativní název ďábla, eschatologická postava (eschatologie) z nz. Janových epištol. Není vyloučeno, že zdrojem představ o A. byla žid. legenda adaptovaná v kř. prostředí. A. se připomíná v dobách náb. nepokojů a eschatologických očekávání a bývá různě interpretován. Někteří si jej představují jako zvířecí nestvůru z Janova Zjevení (apokalypsa), jinde prezentuje zkažený Řím nebo je identifikován se „Synem zatracení“ (2Te 2, 3-10), který se objeví, bude se vydávat za Boha a posléze bude přemožen Kristem. A. je též vysvětlován jako neosobní princip zla nebo naopak ztotožňován s některými hist. postavami (Caligula, Simon Magus, Nero, také Karel IV.). Ve 4. stol. byl A. spojován s arianismem. V čes. prostředí byla představa o A. silně akcentována v díle Jana Milíče z Kroměříže, který v řím. vězení napsal 1367 spisek Knížka o Antikristovi Libellus de Anticristo (Knížka o Antikristovi), v němž doporučuje reformu církve za pomoci círk. koncilu. Reformace interpretovala A. hojně jako papeže. Mikuláš z Drážďan napsal před 1414 v Praze protipapežskou satiru Tabulae Veteris et Novi coloris (Obrazy staré a nové barvy), jejíž čes. překlad byl součástí tzv. Jenského kodexu z doby kol. 1500, obsahujícího pozoruhodný cyklus obrazových antitezí ztotožňujících A. s papežem.

Viz též: Antikrist (JKI-I)

Pavel Spunar