kufr (JKI-I)

kufr (arab. bezvěrectví) Nevíra v jedinost boží, tj. stav, v němž se nachází nevěřící (káfir, pl. kuffár nebo káfirún). V prvních staletích hidžry se jednalo o neutrální termín právní vědy. Pejorativní konotaci získal za křížových výprav a zejm. v dobách konfrontace Osmanské říše s Evropou. Jestliže dříve k. popisoval pasivně prožívanou nevíru v Alláha, dnes implikuje aktivní snahu káfirů zpochybnit existenci Boha, nevěřit v něho a rozvracet společenství věřících (obec věřících, rozvrat). Pro soudobý fundamentalismus islámský je tak k. identický s pojmem ateismus (ilhád).

Miloš Mendel