šúrá (JKI-I)

šúrá Princip předislám. zvykového práva (ádát) založený na kolektivním rozhodování kmenovou (rodovou) radou starších. Po smrti proroka Muhammada část muslimů vznesla požadavek, aby se š. znovu uplatnila pro vedení obce věřících, neboť nepatřila do společ. praxe džáhilíje, kterou Muhammad zakázal. Š. se však jako forma moci ummy nikdy neprosadila (chalífa), tím víc ji po 657 prosazovala cháridža. V diskusích o legitimitu moci mezi sunnou a ší’ou š. na dlouho ztratila význam. Nově ji začaly interpretovat až reformistické koncepce 19. a 20. stol. inspirující se mj. pojetím š. u Ahmada Ibn Tajmíji (M. Abduh, A. Maudúdí, H. al-Banná). Využívají ho i sekulární ideologie arab. nacionalismu a soudobé koncepce islám. státu, zejm. při polemikách se záp. kapitalismem o pojetí demokracie.

Miloš Mendel