Abélard, Pierre (JKI-K)

Abélard, Pierre (též Petrus Abaelardus, 1079-1142) Franc. filosof, logik, teolog, představitel středověké renesance 12. stol., zvaný doctor palatinus. Pův. stoupenec nominalismu (byl žákem Roscellina z Compiène), hájil racionalistickou argumentaci ve fil. i teol. otázkách. Od 1100 studoval v Paříži u extrémního realisty Viléma z Champaux. Pro odlišné názory (zejm. o Trojici a hříchu) se dostával do konfliktů nejen s ním, ale i s Bernardem z Clairvaux, Vilémem ze St. Thiery a dalšími círk. autoritami. Byl obviněn z kacířství a odsouzen (1121) ke spálení vlastního spisu (Theologia summi boni) a vězení. Zabýval se analýzou jazyka a otázkou universalií. Zde zastával postoj mezi umírněným realismem a umírněným nominalismem, označovaný jako konceptualismus (to, co je všeobecné, je věcí jazykového rozumového konceptu, nikoli bytí). Na něj navázal svou teorií poznání, v níž rozlišil smyslovost (sensus) a rozumění (intellectus), jež ale obě patří k duši. Poznávací aktivity uchopují skutečnost tak, jak to určuje povaha lidského rozumu, tzn., že poznání není shodou s věcí, ale pojmenováváním vlastností, které jsou společné jednotlivinám. V etice, formulované jako souhrn morálních principů křesťanství, dospěl k závěru, že kritériem mravnosti je úmysl (záměr, intentio), zatímco samotný skutek (opus) je indiferentní. Tím otevřel cestu k problému mravního svědomí. A. položil základy scholastické metody, prokazatelně jí ovlivnil filosofii a logiku, zatímco vliv na teologii byl zprostředkovaný. Hl. díla: snad autobiografický list Historia calamitatum mearum (Historie mých utrpení), patřící do souboru milostné korespondence s žačkou Héloisou (Epistulae ad Heloissam); metodický spis Sic et non (Ano a ne, 1122); etické dílo Scito te ipsum (Poznej sebe sama); spekulativní práce o dorozumění mezi náboženstvími Dialogus inter Philosophum, Iudaeum et Christianum (Dialog mezi filosofem, Židem a křesťanem).

Břetislav Horyna