biblistika (JKI-K)

biblistika Badatelský obor, který se soustřeďuje na kritické zkoumání a výklad bible (hermeneutika biblická). Dělí se na specializaci Starý zákon a Nový zákon a zahrnuje lit. kritiku a dějiny starověké hebr. a raně kř. literatury, dějiny sz. a nz. doby, vlastní exegezi (výklad) a souhrnné zhodnocení jednotlivých spisů i celku Starého a Nového zákona z teol. a lingvistického hlediska. Předpokládá se znalost semitské a řec. filologie a latiny. Pomocnými vědami jsou papyrologie, paleografie, textologie aj. Textologie a lit. kritika bible se vyvinuly už ve starověku (Órigenés, Jeroným), kritické teol. zkoumání bylo už součástí kanonizace (kánon), ale jako obor se rozvinulo až v osvícenství. U jeho zrodu stáli na kat. straně např. R. Simon (1638–1712), na protest. straně se rozvíjelo od reformace a jako samostatný obor se prosadilo v 18. stol. programem tzv. bibl. teologie (J. Ph. Gabler aj.). Tento liberální proud vyvrcholil poč. 20. stol. dílem A. Harnacka na jedné a A. Schweitzera na druhé straně. V poslední době b. více zdůrazňuje specifické rysy víry Izraele, zvěsti Ježíšovy a prvokř. vyznání. Katolická b. se mohla bez konfliktů s učitelským úřadem církve začít rozvíjet po encyklice Divino afflante Spiritu (1943). Dnes se biblisté sdružují do velkých věd. organizací, jako je pro Starý zákon International Organization for the Study of the Old Testament (IOSOT) a pro Nový zákon Studiorum Novi Testamenti Societas (SNTS), jejímiž prezidenty byli význ. biblisté ze strany protestantské (C. H. Dodd, R. Bultmann, E. Käsemann) a katolické (R. Schnackenburg, B. Rigaux, X. Léon–Dufour).

Pavel Pokorný