Florenskij, Pavel Aleksandrovič (JKI-K)

Florenskij, Pavel Aleksandrovič (1882-1937) Rus. teolog, pokračovatel v díle V. Solovjova. Po studiu přírodních věd na univerzitě v Moskvě (1904) se na Moskevské duch. akademii v Trojickosergijevské lávře věnoval teologii a filosofii. Duch. rádcem mu byl jeromonach Isidor, starec Getsemanského skitu, jehož život a činy vylíčil v knížce Sůl země. V hl. díle Stolp i utveržděnije istiny. Opyt pravoslavnoj theodiceji v dvenadcati pismach (Sloup čili afirmace pravdy, 1914) chce dospět k pravému poznání (k poznání pravdy), jež se nedocílí ani intuicí, ani rozumem, jen podstatnou přeměnou člověka, jeho zbožněním (theosis); pravé poznání se projevuje láskou, která v člověku působí jako božská substance. V učení o pravdě jako lásce F. rozšiřuje Solovjovův koncept Sofie, o níž uvažuje jako o čtvrté hypostazi Trojice. 1912-1917 redigoval časopis Bogoslovskij vjestnik, po revoluci byl pro své náb. přesvědčení vězněn, 1935 odsouzen k 10 rokům nucených prací a posléze k trestu smrti; 1937 byl popraven. Čes.: Sůl země, 1997; Ikonostas, 2000.

Helena Pavlincová