starec (JKI-K)
starec (rus. starý mnich, poustevník; řec. géron) V pravosl. mnišství duch. otec, rádce a učitel. Zpravidla se jednalo o charismatickou osobnost, která působila na mnichy i laiky svou duchovností (osobní svatostí), askezí, pokorou a sebeovládáním. S. byli často formováni hésychastickou spiritualitou (Ježíšova modlitba, hésychasmus), kterou praktikovali v poustevnickém osamocení (anachoreta) nebo v klášterním společenství (skit, lávra apod.).