bílá kajfa (JKI-I): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">bílá kajfa</span> (arab., volně přel. – bez otázky „jak“) Zákl. metodologické východisko „islám. scholastiky“ ([[aš‘aríja (JKI-I)|aš‘aríja]], [[al-Ghazzálí, Abú Hámid Muhammad (JKI-I)|al-Ghazzálí]]), vylučující princip modality. Každé náb. dogma, potvrzené [[duchovenstvo (JKI-I)|duchovenstvem]], má být akceptováno bez další argumentace a hledání logických či aktuálních souvislostí. Tezi formuloval al-Aš‘arí (874-935) jako reakci ortodoxních ulamá na šířící se tendence k subjektivním interpretacím a fil. zkoumání koránu a [[sunna (JKI-I)|sunny]]. Používali ji i další tvůrci práva a dogmatu, např. Ibn Hanbal ([[mazhab (JKI-I)|mazhab]], [[právní věda (JKI-I)|právní věda]]). [[al-Aš‘arí, Abú'l-Hasan Alí Ibn Ismá‘íl (JKI-I)|Al-Aš‘arí]] rozpracoval tezi bílá kajfa wa tašbíh (neptejme se jak, a nepřirovnávejme), jež sloužila k potírání tendencí k antropomorfizaci Boha (boží ruka, boží tvář, Bůh sedící na trůnu). Al-Aš‘arí a Ibn Hanbal vyžadovali abstraktní a vysoce transcendentní interpretaci Boha, podle níž Bůh nemá fyzickou podobu člověka, nemá ani ruku, ani tvář. I když verše [[korán (JKI-I)|koránu]] je třeba brát doslova, jak byly zjeveny, není přípustné se ptát „jak“ a srovnávat obsah božího slova s profánními jevy tohoto světa. |
<span id="entry">bílá kajfa</span> (arab., volně přel. – bez otázky „jak“) Zákl. metodologické východisko „islám. scholastiky“ ([[aš‘aríja (JKI-I)|aš‘aríja]], [[al-Ghazzálí, Abú Hámid Muhammad (JKI-I)|al-Ghazzálí]]), vylučující princip modality. Každé náb. dogma, potvrzené [[duchovenstvo (JKI-I)|duchovenstvem]], má být akceptováno bez další argumentace a hledání logických či aktuálních souvislostí. Tezi formuloval al-Aš‘arí (874-935) jako reakci ortodoxních ulamá na šířící se tendence k subjektivním interpretacím a fil. zkoumání koránu a [[sunna (JKI-I)|sunny]]. Používali ji i další tvůrci práva a dogmatu, např. Ibn Hanbal ([[mazhab (JKI-I)|mazhab]], [[právní věda (JKI-I)|právní věda]]). [[al-Aš‘arí, Abú'l-Hasan Alí Ibn Ismá‘íl (JKI-I)|Al-Aš‘arí]] rozpracoval tezi bílá kajfa wa tašbíh (neptejme se jak, a nepřirovnávejme), jež sloužila k potírání tendencí k antropomorfizaci Boha (boží ruka, boží tvář, Bůh sedící na trůnu). Al-Aš‘arí a Ibn Hanbal vyžadovali abstraktní a vysoce transcendentní interpretaci Boha, podle níž Bůh nemá fyzickou podobu člověka, nemá ani ruku, ani tvář. I když verše [[korán (JKI-I)|koránu]] je třeba brát doslova, jak byly zjeveny, není přípustné se ptát „jak“ a srovnávat obsah božího slova s profánními jevy tohoto světa. |
||
| − | |||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> [[filosofie (JKI-I)|filosofie]], [[teologie (JKI-I)|teologie]], [[mu‘tazila (JKI-I)|mu‘tazila]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br /> |
||
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[filosofie (JKI-I)|filosofie]], [[teologie (JKI-I)|teologie]], [[mu‘tazila (JKI-I)|mu‘tazila]] |
||
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]] |
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]] |
||
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
bílá kajfa (arab., volně přel. – bez otázky „jak“) Zákl. metodologické východisko „islám. scholastiky“ (aš‘aríja, al-Ghazzálí), vylučující princip modality. Každé náb. dogma, potvrzené duchovenstvem, má být akceptováno bez další argumentace a hledání logických či aktuálních souvislostí. Tezi formuloval al-Aš‘arí (874-935) jako reakci ortodoxních ulamá na šířící se tendence k subjektivním interpretacím a fil. zkoumání koránu a sunny. Používali ji i další tvůrci práva a dogmatu, např. Ibn Hanbal (mazhab, právní věda). Al-Aš‘arí rozpracoval tezi bílá kajfa wa tašbíh (neptejme se jak, a nepřirovnávejme), jež sloužila k potírání tendencí k antropomorfizaci Boha (boží ruka, boží tvář, Bůh sedící na trůnu). Al-Aš‘arí a Ibn Hanbal vyžadovali abstraktní a vysoce transcendentní interpretaci Boha, podle níž Bůh nemá fyzickou podobu člověka, nemá ani ruku, ani tvář. I když verše koránu je třeba brát doslova, jak byly zjeveny, není přípustné se ptát „jak“ a srovnávat obsah božího slova s profánními jevy tohoto světa.