Antikrist (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">Antikrist</span> Hl. protivník Kristův, negativní název [[ďábel (JKI-K)|ďábla]], eschatologická postava ([[eschatologie (JKI-K)|eschatologie]]) z nz. Janových [[epištola (JKI-K)|epištol]]. Není vyloučeno, že zdrojem představ o A. byla žid. legenda adaptovaná v kř. prostředí. A. se připomíná v dobách náb. nepokojů a eschatologických očekávání a bývá různě interpretován. Někteří si jej představují jako zvířecí nestvůru z Janova Zjevení ([[apokalypsa (JKI-K)|apokalypsa]]), jinde prezentuje zkažený Řím nebo je identifikován se „Synem zatracení“ (2Te 2, 3-10), který se objeví, bude se vydávat za Boha a posléze bude přemožen Kristem. A. je též vysvětlován jako neosobní princip [[zlo (JKI-K)|zla]] nebo naopak ztotožňován s některými hist. postavami (Caligula, Simon Magus, Nero, také Karel IV.). Ve 4. stol. byl A. spojován s [[arianismus (JKI-K)|arianismem]]. V čes. prostředí byla představa o A. silně akcentována v díle Jana [[Milíč z Kroměříže, Jan (JKI-K)|Milíče z Kroměříže]], který v řím. vězení napsal 1367 spisek Knížka o Antikristovi ''Libellus de Anticristo'' (Knížka o Antikristovi)'','' v němž doporučuje reformu církve za pomoci círk. [[koncil (JKI-K)|koncilu]]. [[reformace (JKI-K)|Reformace]] interpretovala A. hojně jako papeže. Mikuláš z Drážďan napsal před 1414 v Praze protipapežskou satiru ''Tabulae Veteris et Novi coloris'' (Obrazy staré a nové barvy), jejíž čes. překlad byl součástí tzv. ''Jenského kodexu'' z doby kol. 1500, obsahujícího pozoruhodný cyklus obrazových antitezí ztotožňujících A. s papežem. |
<span id="entry">Antikrist</span> Hl. protivník Kristův, negativní název [[ďábel (JKI-K)|ďábla]], eschatologická postava ([[eschatologie (JKI-K)|eschatologie]]) z nz. Janových [[epištola (JKI-K)|epištol]]. Není vyloučeno, že zdrojem představ o A. byla žid. legenda adaptovaná v kř. prostředí. A. se připomíná v dobách náb. nepokojů a eschatologických očekávání a bývá různě interpretován. Někteří si jej představují jako zvířecí nestvůru z Janova Zjevení ([[apokalypsa (JKI-K)|apokalypsa]]), jinde prezentuje zkažený Řím nebo je identifikován se „Synem zatracení“ (2Te 2, 3-10), který se objeví, bude se vydávat za Boha a posléze bude přemožen Kristem. A. je též vysvětlován jako neosobní princip [[zlo (JKI-K)|zla]] nebo naopak ztotožňován s některými hist. postavami (Caligula, Simon Magus, Nero, také Karel IV.). Ve 4. stol. byl A. spojován s [[arianismus (JKI-K)|arianismem]]. V čes. prostředí byla představa o A. silně akcentována v díle Jana [[Milíč z Kroměříže, Jan (JKI-K)|Milíče z Kroměříže]], který v řím. vězení napsal 1367 spisek Knížka o Antikristovi ''Libellus de Anticristo'' (Knížka o Antikristovi)'','' v němž doporučuje reformu církve za pomoci círk. [[koncil (JKI-K)|koncilu]]. [[reformace (JKI-K)|Reformace]] interpretovala A. hojně jako papeže. Mikuláš z Drážďan napsal před 1414 v Praze protipapežskou satiru ''Tabulae Veteris et Novi coloris'' (Obrazy staré a nové barvy), jejíž čes. překlad byl součástí tzv. ''Jenského kodexu'' z doby kol. 1500, obsahujícího pozoruhodný cyklus obrazových antitezí ztotožňujících A. s papežem. |
||
| − | |||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> [[Antikrist (JKI-I)|Antikrist (JKI-I)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br /> |
||
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[Antikrist (JKI-I)|Antikrist (JKI-I)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Spunar Pavel]] |
[[Kategorie:Aut: Spunar Pavel]] |
||
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
Antikrist Hl. protivník Kristův, negativní název ďábla, eschatologická postava (eschatologie) z nz. Janových epištol. Není vyloučeno, že zdrojem představ o A. byla žid. legenda adaptovaná v kř. prostředí. A. se připomíná v dobách náb. nepokojů a eschatologických očekávání a bývá různě interpretován. Někteří si jej představují jako zvířecí nestvůru z Janova Zjevení (apokalypsa), jinde prezentuje zkažený Řím nebo je identifikován se „Synem zatracení“ (2Te 2, 3-10), který se objeví, bude se vydávat za Boha a posléze bude přemožen Kristem. A. je též vysvětlován jako neosobní princip zla nebo naopak ztotožňován s některými hist. postavami (Caligula, Simon Magus, Nero, také Karel IV.). Ve 4. stol. byl A. spojován s arianismem. V čes. prostředí byla představa o A. silně akcentována v díle Jana Milíče z Kroměříže, který v řím. vězení napsal 1367 spisek Knížka o Antikristovi Libellus de Anticristo (Knížka o Antikristovi), v němž doporučuje reformu církve za pomoci círk. koncilu. Reformace interpretovala A. hojně jako papeže. Mikuláš z Drážďan napsal před 1414 v Praze protipapežskou satiru Tabulae Veteris et Novi coloris (Obrazy staré a nové barvy), jejíž čes. překlad byl součástí tzv. Jenského kodexu z doby kol. 1500, obsahujícího pozoruhodný cyklus obrazových antitezí ztotožňujících A. s papežem.
Viz též: Antikrist (JKI-I)