chór (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
2. V hudbě název pro sbor pěvců doprovázejících bohoslužbu. Ch. se začaly vytvářet ve 4. stol. (členy byli klerikové a chlapci) a za [[Řehoř Veliký (JKI-K)|Řehoře Velikého]] (z. 604) už působila Schola cantorum (Škola pěvců). Ve středověku byly ch. jediným místem, kde se učilo hudbě. Když se v 15. stol. začal šířit vícehlas, doplňující liturg. jednohlas, začaly se ch. rozšiřovat i o zpěváky – laiky. Největšího rozkvětu doznaly ch. v 18. stol., kdy círk. hudba dosáhla vynikající umělecké úrovně. Tehdy bylo pro ch. vyhrazeno místo na galerii při záp. straně kostela. Později se však objevovaly snahy vrátit ch. místo u oltáře. |
2. V hudbě název pro sbor pěvců doprovázejících bohoslužbu. Ch. se začaly vytvářet ve 4. stol. (členy byli klerikové a chlapci) a za [[Řehoř Veliký (JKI-K)|Řehoře Velikého]] (z. 604) už působila Schola cantorum (Škola pěvců). Ve středověku byly ch. jediným místem, kde se učilo hudbě. Když se v 15. stol. začal šířit vícehlas, doplňující liturg. jednohlas, začaly se ch. rozšiřovat i o zpěváky – laiky. Největšího rozkvětu doznaly ch. v 18. stol., kdy círk. hudba dosáhla vynikající umělecké úrovně. Tehdy bylo pro ch. vyhrazeno místo na galerii při záp. straně kostela. Později se však objevovaly snahy vrátit ch. místo u oltáře. |
||
| − | |||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> [[zpěv církevní (JKI-K)|zpěv církevní]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Spunar Pavel|Pavel Spunar]]''<br /> |
||
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[zpěv církevní (JKI-K)|zpěv církevní]] |
||
[[Kategorie:Aut: Spunar Pavel]] |
[[Kategorie:Aut: Spunar Pavel]] |
||
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
chór (z řec. choros) 1. V architektuře název pro místo v kostele, kde jsou umístěna sedadla pro kněžstvo. Pojem odvozen z řec. choros – sbor, protože tu býval sbor duchovních zpívajících při bohoslužbě. Místo ch. se měnilo (např. v románských bazilikách byla sedadla polokruhově rozmístěna kolem apsidy), dodnes jsou v katedrálních, kolegiátních a klášterních chrámech v kněžišti (presbyterium) po obou stranách proti sobě sedadla pro duchovenstvo, často ozdobně vyřezávaná.
2. V hudbě název pro sbor pěvců doprovázejících bohoslužbu. Ch. se začaly vytvářet ve 4. stol. (členy byli klerikové a chlapci) a za Řehoře Velikého (z. 604) už působila Schola cantorum (Škola pěvců). Ve středověku byly ch. jediným místem, kde se učilo hudbě. Když se v 15. stol. začal šířit vícehlas, doplňující liturg. jednohlas, začaly se ch. rozšiřovat i o zpěváky – laiky. Největšího rozkvětu doznaly ch. v 18. stol., kdy círk. hudba dosáhla vynikající umělecké úrovně. Tehdy bylo pro ch. vyhrazeno místo na galerii při záp. straně kostela. Později se však objevovaly snahy vrátit ch. místo u oltáře.
Viz též: zpěv církevní