kontemplace (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN (import JKI a Hind) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">kontemplace</span> (z lat. contemplatio – pozorování, uvažování, rozjímání, řec. bios theoretikos) Pův. ideální životní forma některých řec. a středověkých filosofií, alternativa k polit. a vojenskému heroismu homérovského typu. K. může mít podobu zvláštní formy intuitivního poznání. V Řím. impériu znamenalo „contemplari“ pozorování nebeských jevů, které v chrámových okrscích prováděli auguři; termín k. tak vznikl jako ekvivalent řec. theorein (nahlížení, pozorování, promýšlení). U Platona je již nahlížení spojené s osvícením; anamnetické znovunahlížení světa idejí v platonismu stejně jako v helénistické [[gnóze (JKI-K)|gnózi]] směřuje k formulování souhrnu praktických očistných a asketických požadavků, typických pro k. v mystických školách, v novoplatonismu a v křesťanství. V něm je k. důležitou součástí zbožnosti, někdy přesahující až k [[mystika (JKI-K)|mystice]] a extatismu (vita contemplativa jako vyšší protiklad k vita activa). Kř. teologie rozlišuje rovněž schopnost k. získanou vlastním aktivním úsilím, cvikem (contemplatio acquisita), od k., k níž je člověk nadán boží milostí, bez vlastního přičinění (contemplatio infusa – jen tato je předmětem kř. mystiky, např. svatoviktorské školy, Jana z Kříže, [[Terezie z Ávily (JKI-K)|Terezie]] z Ávily). Ve významu duch. usebrání má k. zvláštní místo v [[protestantismus (JKI-K)|protestantismu]]; nedělitelně patří i k životu círk. [[řády a kongregace (JKI-K)|řádů]]. V některých náboženstvích představuje k. souhrn nazíravých praktik sloužících zejm. k duch. spojení s božstvem. |
<span id="entry">kontemplace</span> (z lat. contemplatio – pozorování, uvažování, rozjímání, řec. bios theoretikos) Pův. ideální životní forma některých řec. a středověkých filosofií, alternativa k polit. a vojenskému heroismu homérovského typu. K. může mít podobu zvláštní formy intuitivního poznání. V Řím. impériu znamenalo „contemplari“ pozorování nebeských jevů, které v chrámových okrscích prováděli auguři; termín k. tak vznikl jako ekvivalent řec. theorein (nahlížení, pozorování, promýšlení). U Platona je již nahlížení spojené s osvícením; anamnetické znovunahlížení světa idejí v platonismu stejně jako v helénistické [[gnóze (JKI-K)|gnózi]] směřuje k formulování souhrnu praktických očistných a asketických požadavků, typických pro k. v mystických školách, v novoplatonismu a v křesťanství. V něm je k. důležitou součástí zbožnosti, někdy přesahující až k [[mystika (JKI-K)|mystice]] a extatismu (vita contemplativa jako vyšší protiklad k vita activa). Kř. teologie rozlišuje rovněž schopnost k. získanou vlastním aktivním úsilím, cvikem (contemplatio acquisita), od k., k níž je člověk nadán boží milostí, bez vlastního přičinění (contemplatio infusa – jen tato je předmětem kř. mystiky, např. svatoviktorské školy, Jana z Kříže, [[Terezie z Ávily (JKI-K)|Terezie]] z Ávily). Ve významu duch. usebrání má k. zvláštní místo v [[protestantismus (JKI-K)|protestantismu]]; nedělitelně patří i k životu círk. [[řády a kongregace (JKI-K)|řádů]]. V některých náboženstvích představuje k. souhrn nazíravých praktik sloužících zejm. k duch. spojení s božstvem. |
||
| − | |||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> [[meditace (JKI-J)|meditace (JKI-J)]], [[dvekut (JKI-J)|dvekut (JKI-J)]], [[faná (JKI-I)|faná (JKI-I)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Horyna Břetislav|Břetislav Horyna]]''<br /> |
||
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[meditace (JKI-J)|meditace (JKI-J)]], [[dvekut (JKI-J)|dvekut (JKI-J)]], [[faná (JKI-I)|faná (JKI-I)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Horyna Břetislav]] |
[[Kategorie:Aut: Horyna Břetislav]] |
||
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
kontemplace (z lat. contemplatio – pozorování, uvažování, rozjímání, řec. bios theoretikos) Pův. ideální životní forma některých řec. a středověkých filosofií, alternativa k polit. a vojenskému heroismu homérovského typu. K. může mít podobu zvláštní formy intuitivního poznání. V Řím. impériu znamenalo „contemplari“ pozorování nebeských jevů, které v chrámových okrscích prováděli auguři; termín k. tak vznikl jako ekvivalent řec. theorein (nahlížení, pozorování, promýšlení). U Platona je již nahlížení spojené s osvícením; anamnetické znovunahlížení světa idejí v platonismu stejně jako v helénistické gnózi směřuje k formulování souhrnu praktických očistných a asketických požadavků, typických pro k. v mystických školách, v novoplatonismu a v křesťanství. V něm je k. důležitou součástí zbožnosti, někdy přesahující až k mystice a extatismu (vita contemplativa jako vyšší protiklad k vita activa). Kř. teologie rozlišuje rovněž schopnost k. získanou vlastním aktivním úsilím, cvikem (contemplatio acquisita), od k., k níž je člověk nadán boží milostí, bez vlastního přičinění (contemplatio infusa – jen tato je předmětem kř. mystiky, např. svatoviktorské školy, Jana z Kříže, Terezie z Ávily). Ve významu duch. usebrání má k. zvláštní místo v protestantismu; nedělitelně patří i k životu círk. řádů. V některých náboženstvích představuje k. souhrn nazíravých praktik sloužících zejm. k duch. spojení s božstvem.
Viz též: meditace (JKI-J), dvekut (JKI-J), faná (JKI-I)