kondak (JKI-K)

kondak (řec. kontakion, kondakion) Forma byzantského liturg. zpěvu, rozvíjená zejm. v 6.-8. stol. K. zpravidla sestává z počáteční sloky, nazývané prooimion nebo kúkúllion, a následujících 18-24 slok se stejnou metrickou strukturou, nazývaných oikoi (sg. oikos). Jednotlivé sloky bývají spojeny akrostichem a společným refrénem. Předlohou většiny k. byly homilie (homiletika), sepsané pův. v próze a pro potřeby zpěvu převedené do rytmizované podoby. Mnohé neměly pevnou melodii a zpívaly se podle zavedených melodických vzorů. K nejvýzn. tvůrcům k. patřil Rómanos Melódos (konec 5. stol.- asi 560), jemuž je připisován i nejznámější k. Akathistos (akafist). Od 8. stol. byla forma k. v byzantském hymnickém zpěvu vytlačována kánonem (zpěv církevní).

Dalibor Papoušek