Asanga (Buddh)

Asanga [asaṅga] – zakladatel a duchovní Mistr školy vidžňánaváda či jógáčára. Narodil se v Purušapuře (dnešní Pešávar v Pákistánu) a žil ve 4.–5. století n. l.; starší bratr Vasubandhua. K buddhismu ho přivedl prý nějaký mnich hínajánské školy mahíšásaka, ale Asanga se brzy i s bratrem přidal k mahájáně. Asanga se tak odvrátil od radikálního insubstancialismu Nágárdžunova¹ a od jeho čistě negativní dialektiky a vytvořil svou vlastní idealistickou doktrínu pozitivní metody. Navázal na tradici, která kvetla ve starém ortodoxním buddhismu, leč kterou mádhjamikové, soustřeďující se na pouhou ontologii, zavrhli. Postavil svou doktrínu na pevný základ, do kterého vtělil mnohé zásady staré scholastiky (san. abhidharma, pál. abhidhamma) spíše tvůrčím způsobem rozvinuté, než pouze pozměněné. Zdá se, že tento eklektický systém vděčí za mnohé sarvástivádinům. Vypráví se, že Asangovým Mistrem byl jakýsi Maitréja či Maitréjanátha, prý pozemské vtělení příštího buddhy Maitréji. Asangovo základní dílo Mahájánasangraha, Mahájánský soubor, zásadní dílo učení Velkého vozu, je zachováno jen v tibetském a čínském překladu. Námětově podobná, ale pojednávající zvláště o bódhisattvech je Mahájánasútrálankára, Ozdoba mahájánských súter, dochovaná v klasickém sanskrtu; má jedenadvacet oddílů obsahujících strofy hned vysvětlené prózou. Tento text bývá někdy připisován již zmíněnému Maitréjovi či Maitréjanáthovi, jehož Abhisamjálankára, Ozdoba průniku [do nauky], je zase přisuzována samému Asangovi. Jinými takovými „společnými“ díly Asangovými a Maitréjovými jsou Abhidharmasamuččaja, Sbírka scholastiky, z níž se v sanskrtu dochovaly jen nějaké zlomky, Bódhisattvabhúmi, Země bódhisattvů, Jógáčárabhúmišástra, Traktát o sféře jógáčáry, Madhjántavibhága, Rozlišení středu a krajností, a několik zlomků Uttaratantry, Následného traktátu. Ten někteří připisují spíše na vrub Asangovu následníku Sthiramatimu, který tíhl k madhjamace.

Vladimír Miltner