dršti (Buddh)

dršti [dṛṣṭi], pál. ditthi [diṭṭhi] – „pohled“, „náhled“, „názor“; zejména názor mylný a falešný (san. pápadršti, pál. pápaditthi), například přehnaný individualismus (san. satkája, pál. sakkája), pochybnosti o nauce (san. vičikitsá, pál. vičikiččhá) nebo náklonnost k okázalým obřadům (san. šílavrata, pál. sílavata, sílabbata), čehož se lze zbavit správným prohlédnutím (san. daršana, pál. dassana), to jest uvážlivým poznáním, že jsou bludné. Jinde jich je uvedeno sedm: 1. víra v existenci duše (san. átman, pál. attan) nebo ego (san. pudgala, pál. puggala); 2. odmítání zákona karmanu (pál. kamma); 3. víra ve věčnost; 4. víra v anihilaci; 5. pohrdání mravními zásadami; 6. představa, že karmanových zásluh lze dosíci i špatnými činy; 7. pochybnosti o pravdivosti nauky. Podle jiného třídění jsou jen tři druhy falešných názorů: 1. nevíra v příčiny; 2. jejich účinky; 3. vyznávání nihilismu. Věřit ve věčnost znamená, že by existovalo něco jako „duše“ či „osobnost“, něco věčného, co je nezávislé na souboru složek bytosti (san. skandha, pál. khandha), co přežívá po smrti, po rozpadu souboru souborů složek. Věřit v anihilaci znamená, že tato osobnost nezávislá na skandhách po smrti jedincově zaniká. Nevíra v příčiny předpokládá víru v předurčení jakéhosi vágního „osudu“, což popírá zákonitě uzrávající plody (phala) všech činů. Nevíra v účinky též popírá důsledky všech činů dobrých i zlých, totiž jejich plodů. Nihilismem se pak rozumí názor, že člověk se po smrti rozplývá ve veleprvcích (dhátu¹, mahábhúta). Buddha všechny tyto falešné názory držel za zavrženíhodné, protože skýtají možnost neřádného chování a konání a vtahují lidi do řetězce neblahých znovuzrození (sansára).

Viz též: anušaja

Vladimír Miltner

Význam pojmu v hinduismu viz dršti (Hind)