turban (JKI-I)

turban (arab. imáma, tur. sarmak) Pův. per. název pro mužskou pokrývku hlavy, kterou tvoří pruh látky určité barvy, jež zpravidla vyjadřuje náb. nebo ideologickou symboliku. Podle barvy a způsobu upevnění se dá rozpoznat příslušnost k náb. hnutí, mystickému bratrstvu, kmeni, nebo náb. hodnost (ájatolláh, muftí). V řadě oblastí a hist. období se t. kombinoval s různými tvary fezů, kolem nichž se pruh brokátu či hedvábí různě stylizoval. Nosili je přední muftíjové, profesoři náb. univerzit a exegetové koránu. V některých oblastech, včetně neislám. částí (Indie), může být tvar a barva t. znakem společ. postavení nebo náb.-etnické komunity či kasty (např. sikhové). Nošení t., resp. fezu je symbolem islám. identity, státní, konfesní či soc. suverenity a náb.-práv. hierarchie. Jako výraz náb. konzervatismu a symbol zaostalosti bylo nošení t. zakázáno za kemalistických reforem v Turecku a bylo nařízeno nosit evrop. klobouk, který měl symbolizovat záp. dynamičnost. Symbolika t. spočívá v tom, že pokrývka hlavy je znakem státní moci, tedy chalífátu, jako formalizované podoby obce věřících. Pokrytí hlavy při rituálním úkonu je zvyklost (sunna) a nositel tak demonstruje svou zbožnost. Malá pokrývka temene hlavy, podobná žid. jarmulce (kipě) se nosí sama nebo jako spodní vrstva některého z typů t. Bývá ušita z bílého plátna či brokátu, často vyrobena z háčkované příze. Nazývá se takíja (zbožnost), neboť její nošení symbolizuje právě tuto vlastnost, dnes mj. také sympatii k radikálním islám. organizacím. Jsou známy další typy pokrývek hlavy jako kavuk (tur. a per. vysoká a různě zdobená pokrývka, odznak některých súfijských tarík) nebo kalpak (odtud např. název etnika Karakalpakové – Černé klobouky, odtud též samo čes. slovo klobouk). Pokrývka hlavy byla např. identifikačním znakem Kyzylbašů (rudohlaví, safavíja), kteří se stali hl. bojovou oporou safíjovského šáha Ismá‘íla I. (vládl od 1502). Na arab. Východě dnes mnozí muži nosí známou černo(červeno)bílou pokrývku, zvanou kúfíja, jejíž nošení nemusí nutně mít náb. podtext, je však gestem pozitivního vztahu k tradici.

Miloš Mendel