kemalistické reformy (JKI-I)
kemalistické reformy Série radikálních reforem Mustavy Kemala (zvaného Atatürk – Otec Turků) ve 20. a 30. letech v Turecku. Cílem byla modernizace a sekularizace země po rozpadu Osmanské říše a odražení řec.-britské intervence 1918-1922. Šlo o revoluční diktaturu, která měla likvidovat polit. a společ. instituce stagnujícího islám. zřízení a vybudovat republiku na zásadách kapitalismu a nacionalismu. 1. 11. 1922 byl zrušen sultanát, 23. 10. 1923 vyhlášena Turecká republika, 3. 3. 1924 zrušena instituce chalífátu, členové osmanské dynastie přinuceni k emigraci. V plném rozsahu byla zrušena šarí‘a, zakázána mystická bratrstva, vyvlastněn majetek náb. nadací (wakf), zakázána polygamie (manželství) a veřejné nošení formálních symbolů islámu (turban, fez, súfijský oděv, hidžáb, růženec). Uskutečnila se jazyková reforma turečtiny (tvorba tur. neologismů nahrazujících slova arab. či „islám.“ původu), arab. písmo bylo nahrazeno latinkou s některými spec. grafémy. Neúspěšný byl pokus zavést azán v turečtině (modlitba, muezin). Bylo zavedeno pojmenování osob jménem a příjmením po evrop. vzoru, turkizovány řec. a arménské názvy měst a zejm. toponyma připomínající arab. a tedy islám. základ. Byly zrušeny harémy, koránské školy, madrasy, islám. forma otroctví apod. K reformám takového rozsahu se neodhodlala žádná jiná islám. země; jde o fenomén, který je středem zájmu všech studií o moderním islámu, reformismu a dějinách Blízkého východu, jež se zabývají problémem odluky víry (dín) od státu (dawla).