átman (Buddh): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">átman</span> [ātman], pál. ''attan'' – „duše“. [[buddhismus (Buddh)|Buddhismus]] popíral existenci jakékoli věčné a neměnné entity ve fyzických i psychických jevech i mimo ně. [[Buddha (Buddh)|Buddha]] pro své učení nepotřeboval žádné duše ani [[bůh (Buddh)|boha]], neboť ona síla, kterou jiná náboženství hledají v bohu, je ztajena v ''[[karman (Buddh)|karmanu]]''. Duše prostě není (san. ''pudgaló násti'', pál. ''puggaló natthi''). Osobnost jedincova není v duši, nýbrž v souboru proměnlivých složek bytosti (san. ''[[skandha (Buddh)|skandha]]'', pál. ''khandha'') a v jejich proudění (san. ''praváha'', pál. ''paváha'') – a nic z toho není stálé ani setrvalé. Ale přestože všechno je pomíjivé a každý okamžik prchavý, vědomí jedincovo přechází ze života do života. Stále trvá „jemná mysl“ (san. ''[[súkšmačitta (Buddh)|súkšmačitta]]'', pál. ''sukhumačitta''), která přenáší to „něco“ celým řetězcem znovuzrození. ''[[sthaviraváda (Buddh)|Sthaviravádinové]]'' měli teorii o myšlenkové řadě (''čittavíthi'') se setrvalým neutrálním stavem (san. ''bhavánga'', pál. ''bhavanga''), což je jakési podvědomé vitální kontinuum, ''[[mahásangha (Buddh)|mahásanghikové]]'' měli „kořenné vědomí“ (san. ''múlavidžňána'', pál. ''múlaviňňána'') a ''[[mahíšásaka (Buddh)|mahíšásakové]]'' „složky bytosti (setrvalé až do konce) řetězce znovuzrozování“ (san. ''ásansárikaskandha'', pál. ''ásansárikakkhandha''). [[Čandrakírti (Buddh)|Čandrakírti]] si v 8. století povšiml těsného vztahu mezi [[Vátsíputra (Buddh)|vátsíputrovskou]] tezí o nezničitelnosti (san. ''[[avipranáša (Buddh)|avipranáša]]'', pál. ''avippanása'') a [[sarvástiváda (Buddh)|sarvástivádským]] dosažením (san. ''[[prápti (Buddh)|prápti]]'', pál. ''patti''), jimiž se vysvětluje sřetězení životů jedince. |
<span id="entry">átman</span> [ātman], pál. ''attan'' – „duše“. [[buddhismus (Buddh)|Buddhismus]] popíral existenci jakékoli věčné a neměnné entity ve fyzických i psychických jevech i mimo ně. [[Buddha (Buddh)|Buddha]] pro své učení nepotřeboval žádné duše ani [[bůh (Buddh)|boha]], neboť ona síla, kterou jiná náboženství hledají v bohu, je ztajena v ''[[karman (Buddh)|karmanu]]''. Duše prostě není (san. ''pudgaló násti'', pál. ''puggaló natthi''). Osobnost jedincova není v duši, nýbrž v souboru proměnlivých složek bytosti (san. ''[[skandha (Buddh)|skandha]]'', pál. ''khandha'') a v jejich proudění (san. ''praváha'', pál. ''paváha'') – a nic z toho není stálé ani setrvalé. Ale přestože všechno je pomíjivé a každý okamžik prchavý, vědomí jedincovo přechází ze života do života. Stále trvá „jemná mysl“ (san. ''[[súkšmačitta (Buddh)|súkšmačitta]]'', pál. ''sukhumačitta''), která přenáší to „něco“ celým řetězcem znovuzrození. ''[[sthaviraváda (Buddh)|Sthaviravádinové]]'' měli teorii o myšlenkové řadě (''čittavíthi'') se setrvalým neutrálním stavem (san. ''bhavánga'', pál. ''bhavanga''), což je jakési podvědomé vitální kontinuum, ''[[mahásangha (Buddh)|mahásanghikové]]'' měli „kořenné vědomí“ (san. ''múlavidžňána'', pál. ''múlaviňňána'') a ''[[mahíšásaka (Buddh)|mahíšásakové]]'' „složky bytosti (setrvalé až do konce) řetězce znovuzrozování“ (san. ''ásansárikaskandha'', pál. ''ásansárikakkhandha''). [[Čandrakírti (Buddh)|Čandrakírti]] si v 8. století povšiml těsného vztahu mezi [[Vátsíputra (Buddh)|vátsíputrovskou]] tezí o nezničitelnosti (san. ''[[avipranáša (Buddh)|avipranáša]]'', pál. ''avippanása'') a [[sarvástiváda (Buddh)|sarvástivádským]] dosažením (san. ''[[prápti (Buddh)|prápti]]'', pál. ''patti''), jimiž se vysvětluje sřetězení životů jedince. |
||
| − | |||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> ''[[pudgala (Buddh)|pudgala]]'', ''[[gandharva (Buddh)|gandharva]]'' |
||
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Miltner Vladimír|Vladimír Miltner]]''<br /> |
||
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> ''[[pudgala (Buddh)|pudgala]]'', ''[[gandharva (Buddh)|gandharva]]'' |
||
Význam pojmu v hinduismu viz [[átman (Hind)]] |
Význam pojmu v hinduismu viz [[átman (Hind)]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
átman [ātman], pál. attan – „duše“. Buddhismus popíral existenci jakékoli věčné a neměnné entity ve fyzických i psychických jevech i mimo ně. Buddha pro své učení nepotřeboval žádné duše ani boha, neboť ona síla, kterou jiná náboženství hledají v bohu, je ztajena v karmanu. Duše prostě není (san. pudgaló násti, pál. puggaló natthi). Osobnost jedincova není v duši, nýbrž v souboru proměnlivých složek bytosti (san. skandha, pál. khandha) a v jejich proudění (san. praváha, pál. paváha) – a nic z toho není stálé ani setrvalé. Ale přestože všechno je pomíjivé a každý okamžik prchavý, vědomí jedincovo přechází ze života do života. Stále trvá „jemná mysl“ (san. súkšmačitta, pál. sukhumačitta), která přenáší to „něco“ celým řetězcem znovuzrození. Sthaviravádinové měli teorii o myšlenkové řadě (čittavíthi) se setrvalým neutrálním stavem (san. bhavánga, pál. bhavanga), což je jakési podvědomé vitální kontinuum, mahásanghikové měli „kořenné vědomí“ (san. múlavidžňána, pál. múlaviňňána) a mahíšásakové „složky bytosti (setrvalé až do konce) řetězce znovuzrozování“ (san. ásansárikaskandha, pál. ásansárikakkhandha). Čandrakírti si v 8. století povšiml těsného vztahu mezi vátsíputrovskou tezí o nezničitelnosti (san. avipranáša, pál. avippanása) a sarvástivádským dosažením (san. prápti, pál. patti), jimiž se vysvětluje sřetězení životů jedince.
Význam pojmu v hinduismu viz átman (Hind)