bhúmi (Buddh)

bhúmi [bhūmi] – doslovně „země“, tedy oblast, sféra; deset následných stavů či stupňů, jimiž musí projít bódhisattva, než se stane buddhou. V pořadí těchto stupňů se různé texty poněkud liší. Dašabhúmikásútra (pál. Dasambhúmikásutta), Sútra o deseti sférách, a Bódhisattvabhúmisútra (pál. Bódhisattabhúmisutta), Sútra o bódhisattvových sférách, je uvádějí takto: 1.  Radostná (san. pramuditábhúmi, pál. pamuditábhúmi); naplňuje bódhisattvu radostí, že vstoupil na cestu, která vede k buddhovství. Veškeré své duchovní snažení upíná na snahu o procitnutí (bódhi), na ponoukání „mysli procitnutí“ (bódhičitta) a vzdá se všeho sobectví. Uvědomuje si prázdnotu (san. šúnjatá, pál. suňňatá) všech jednotlivin (san. dharma⁴, pál. dhamma) i svého ego. 2. Neposkvrněná (vimalábhúmi); bódhisattva zdokonaluje svou mravní kázeň (san. šíla, pál. síla) a cvičí se v meditaci (san. dhjána, pál. džhána) a v hlubokém soustředění (samádhi). 3. Ozařující (san. prabhákáríbhúmi, pál. pabhákáríbhúmi); bódhisattva si důsledně uvědomuje pomíjivost (san. anitjatá, pál. aniččatá) všeho bytí a prohlubuje svou trpělivost (san. kšánti, pál. khanti). Vytrhl tři kořeny zla (san. akušalamúla, pál. akusalamúla), prochází všemi čtyřmi stupni meditace a provádí i bezpředmětovou meditaci (san. arúpadhjána, pál. arúpadždžhána, též arúpasamádhi), čímž získá pět ze šesti kouzelných znalostí (san. abhidžňá, pál. abhiňňá). 4. Sféra jasných paprsků (san. arčišmatíbhúmi, pál. aččimatíbhúmi), v níž bódhisattva zničí poslední bludné názory a pěstuje svou moudrost (san. pradžňá, pál. paňňá). Pěstuje svou usilovnou snahu (san. vírja, pál. virija) a zdokonaluje si sedmatřicet „věcí (nutných) k procitnutí“ (san. bódhipákšikadharma, pál. bódhipakkhijadhamma). 5. Stěží dostupná (san. sudurdžajábhúmi, pál. sududždžajúbhúmi), v níž se bódhisattva pohrouží do meditace, aby dospěl k intuitivnímu poznání nejvyšší pravdy (san. paramasatja, pál. paramasačča), čehož dosáhne skrze čtvero ušlechtilých pravd (san. árjasatja, pál. árijasačča) a dvojí pravdu (san. paramárthasatja, pál. paramatthasačča; san. sanvrtisatja, pál. sanvutasačča). Stále zdokonaluje „věci (nutné) k procitnutí“. 6. Perspektivní (abhimukhíbhúmi), v níž bódhisattva shledá, že jednotliviny (san. dharma⁴, pál. dhamma) nemají rozlišujících znaků ani mnohosti a že není rozdílu mezi bytím a nebytím. Dokonale pochopí pravou podstatu řetězce podmíněného vznikání (san. pratítjasamutpáda, pál. patiččasamuppáda), dosáhne moudrosti (san. pradžňá, pál. paňňá) a uvědomí si vesmírnou prázdnotu (san. šúnjatá, pál. suňňatá). Tak se spolehlivě a nezadržitelně blíží k velkému procitnutí (bódhi). 7. Dalekosáhlá (dúrangamábhúmi), v níž už bódhisattva zvládl metodu (upája), jak vést bytosti cestou ke spáse podle jejich vlastních schopností. 8. Neotřesná (ačalábhúmi), kdy už teď nic na světě nemůže narušit bódhisattvovo zklidnění, neboť dojista ví, že dospěje stavu buddhy. Teď už je schopen převádět své záslužné kvality a schopnosti na jiné bytosti a přestat s konáním činů (san. karman, pál. kamma), které nesou příslušné plody (phala). 9. Sféra svatosti (sádhumatíbhúmi); bódhisattva se už už blíží k dokonalosti, má desatero mocí (san. dašabala, pál. dasabala), šest kouzelných schopností (san. abhidžňá, pál. abhiňňá), čtyři nesporné jistoty (san. vaišáradja, pál. vésáradždža), osm stavů osvobození (san. vimókša, pál. vimokkha) a ovládá magické formule dháraní. Ví už vše o jednotlivinách a usilovně šíří nauku. 10. Sféra dharmových oblak (san. dharmaméghábhúmi, pál. dhammaméghábhúmi); bódhisattva již dosáhl „těla dharmy“ (san. dharmakája, pál. dhammakája) a usedá na lotosový trůn v nebi spokojenců (san. tušita, pál. tusita). Tento vrcholný stav je nazýván též sféra skropení (san. abhišékabhúmi, pál. abhisékabhúmi), totiž skropení vodou z posvátných řek; dosáhli ho například Maitréja a Maňdžušrí.

Vladimír Miltner

Viz též: dašapáramitábhúmi

Význam pojmu v hinduismu viz bhúmi (Hind)