tradice prorocká (JKI-I): Porovnání verzí

imported>ZRN
(přidán Slovník buddhismu)
imported>ZRN
(odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla)
 
Řádek 1: Řádek 1:
 
<span id="entry">tradice prorocká</span> (arab. sunna) Termín islám. věrouky a práva, soubor výroků a činů (arab. [[hadís (JKI-I)|hadís]], pl. ahádís) proroka [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammada]] a prvních stoupenců [[obec věřících (JKI-I)|obce věřících]], které byly nejprve ústně tradovány, později zapisovány a shromažďovány do sbírek. Autory 6 sbírek, uznávaných klasickým islámem, jsou: al-Buchárí (810-870), Muslim (z. 875), Sidžistání, at-Tirmizí (z. 812), Nasá‘í (z. 915) a Ibn Mádža (z. 896). T. byla uznána sunnity za druhý zdroj věrouky po [[korán (JKI-I)|koránu]]; má též povahu sv. textu, neboť Muhammadovy činy a výroky jsou považovány za součást autentické boží zvěsti. T. je jedním ze čtyř zdrojů [[právní věda (JKI-I)|právní vědy]]. Mnohé hadísy jsou falzifikáty, které měly ospravedlnit nebo dodat váhu určitým skupinám, nebo kodifikovat určitý jev, na který nedával korán jasnou odpověď. Své hadísy měly heretické sekty, vlastní systém t. má [[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]] (arab. [[achbár (JKI-I)|achbár]] – zprávy, zvěsti). T. se stala terčem kritiky, sunna vytvořila vědu o hadísech (ilm al-hadís), kdy se prokazovala věrohodnost hadísů, resp. řetězů tradentů v souladu s potřebami moci. T. byla kritizována reformisty ([[reformismus (JKI-I)|reformismus]]), zejm. od 19. stol. Část hadísů byla zpochybňována při tažení proti [[novota (JKI-I)|novotám]], část reformistů prověřovala věrohodnost řetězu tradentů ve snaze po systematizaci „správných hadísů“ (al-ahádís as-sahíha). Do výzkumu autentičnosti hadísů jakožto význ. hist. pramenů pro studium raného islámu se zapojila i evrop. islamistika – jeden z důvodů nevraživosti islám. kruhů vůči kř. Západu. Za „správné“ (as-Sahíhán) jsou obecně považovány sbírky al-Buchárího a Muslima.
 
<span id="entry">tradice prorocká</span> (arab. sunna) Termín islám. věrouky a práva, soubor výroků a činů (arab. [[hadís (JKI-I)|hadís]], pl. ahádís) proroka [[Muhammad Ibn Abdulláh (JKI-I)|Muhammada]] a prvních stoupenců [[obec věřících (JKI-I)|obce věřících]], které byly nejprve ústně tradovány, později zapisovány a shromažďovány do sbírek. Autory 6 sbírek, uznávaných klasickým islámem, jsou: al-Buchárí (810-870), Muslim (z. 875), Sidžistání, at-Tirmizí (z. 812), Nasá‘í (z. 915) a Ibn Mádža (z. 896). T. byla uznána sunnity za druhý zdroj věrouky po [[korán (JKI-I)|koránu]]; má též povahu sv. textu, neboť Muhammadovy činy a výroky jsou považovány za součást autentické boží zvěsti. T. je jedním ze čtyř zdrojů [[právní věda (JKI-I)|právní vědy]]. Mnohé hadísy jsou falzifikáty, které měly ospravedlnit nebo dodat váhu určitým skupinám, nebo kodifikovat určitý jev, na který nedával korán jasnou odpověď. Své hadísy měly heretické sekty, vlastní systém t. má [[ší‘a (JKI-I)|ší‘a]] (arab. [[achbár (JKI-I)|achbár]] – zprávy, zvěsti). T. se stala terčem kritiky, sunna vytvořila vědu o hadísech (ilm al-hadís), kdy se prokazovala věrohodnost hadísů, resp. řetězů tradentů v souladu s potřebami moci. T. byla kritizována reformisty ([[reformismus (JKI-I)|reformismus]]), zejm. od 19. stol. Část hadísů byla zpochybňována při tažení proti [[novota (JKI-I)|novotám]], část reformistů prověřovala věrohodnost řetězu tradentů ve snaze po systematizaci „správných hadísů“ (al-ahádís as-sahíha). Do výzkumu autentičnosti hadísů jakožto význ. hist. pramenů pro studium raného islámu se zapojila i evrop. islamistika – jeden z důvodů nevraživosti islám. kruhů vůči kř. Západu. Za „správné“ (as-Sahíhán) jsou obecně považovány sbírky al-Buchárího a Muslima.
 
<span class="section_title">Viz též:</span> [[tradice (JKI-J)|tradice (JKI-J)]], [[tradice (JKI-K)|tradice (JKI-K)]]
 
   
 
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br />
 
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br />
  +
  +
<span class="section_title">Viz též:</span> [[tradice (JKI-J)|tradice (JKI-J)]], [[tradice (JKI-K)|tradice (JKI-K)]]
 
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]]
 
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]]
 
[[Kategorie:JKI/Islám]]
 
[[Kategorie:JKI/Islám]]

Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37

tradice prorocká (arab. sunna) Termín islám. věrouky a práva, soubor výroků a činů (arab. hadís, pl. ahádís) proroka Muhammada a prvních stoupenců obce věřících, které byly nejprve ústně tradovány, později zapisovány a shromažďovány do sbírek. Autory 6 sbírek, uznávaných klasickým islámem, jsou: al-Buchárí (810-870), Muslim (z. 875), Sidžistání, at-Tirmizí (z. 812), Nasá‘í (z. 915) a Ibn Mádža (z. 896). T. byla uznána sunnity za druhý zdroj věrouky po koránu; má též povahu sv. textu, neboť Muhammadovy činy a výroky jsou považovány za součást autentické boží zvěsti. T. je jedním ze čtyř zdrojů právní vědy. Mnohé hadísy jsou falzifikáty, které měly ospravedlnit nebo dodat váhu určitým skupinám, nebo kodifikovat určitý jev, na který nedával korán jasnou odpověď. Své hadísy měly heretické sekty, vlastní systém t. má ší‘a (arab. achbár – zprávy, zvěsti). T. se stala terčem kritiky, sunna vytvořila vědu o hadísech (ilm al-hadís), kdy se prokazovala věrohodnost hadísů, resp. řetězů tradentů v souladu s potřebami moci. T. byla kritizována reformisty (reformismus), zejm. od 19. stol. Část hadísů byla zpochybňována při tažení proti novotám, část reformistů prověřovala věrohodnost řetězu tradentů ve snaze po systematizaci „správných hadísů“ (al-ahádís as-sahíha). Do výzkumu autentičnosti hadísů jakožto význ. hist. pramenů pro studium raného islámu se zapojila i evrop. islamistika – jeden z důvodů nevraživosti islám. kruhů vůči kř. Západu. Za „správné“ (as-Sahíhán) jsou obecně považovány sbírky al-Buchárího a Muslima.

Miloš Mendel

Viz též: tradice (JKI-J), tradice (JKI-K)