chór (JKI-K)

chór (z řec. choros) 1. V architektuře název pro místo v kostele, kde jsou umístěna sedadla pro kněžstvo. Pojem odvozen z řec. choros – sbor, protože tu býval sbor duchovních zpívajících při bohoslužbě. Místo ch. se měnilo (např. v románských bazilikách byla sedadla polokruhově rozmístěna kolem apsidy), dodnes jsou v katedrálních, kolegiátních a klášterních chrámech v kněžišti (presbyterium) po obou stranách proti sobě sedadla pro duchovenstvo, často ozdobně vyřezávaná.

2. V hudbě název pro sbor pěvců doprovázejících bohoslužbu. Ch. se začaly vytvářet ve 4. stol. (členy byli klerikové a chlapci) a za Řehoře Velikého (z. 604) už působila Schola cantorum (Škola pěvců). Ve středověku byly ch. jediným místem, kde se učilo hudbě. Když se v 15. stol. začal šířit vícehlas, doplňující liturg. jednohlas, začaly se ch. rozšiřovat i o zpěváky – laiky. Největšího rozkvětu doznaly ch. v 18. stol., kdy círk. hudba dosáhla vynikající umělecké úrovně. Tehdy bylo pro ch. vyhrazeno místo na galerii při záp. straně kostela. Později se však objevovaly snahy vrátit ch. místo u oltáře.

Viz též: zpěv církevní

Pavel Spunar