obec věřících (JKI-I)

obec věřících (arab. umma) Termín se objevuje v koránu, kde se hovoří o dvou zákl. ummách – společenství duchů (umma džinníja, džinnové) a společenství lidí (umma insáníja). Ta se v koránu dělí na několik převážně etnicky a jazykově vymezených společenství. K některým z nich Bůh (Alláh) seslal své proroky. Podle koránu všechny dosavadní ummy se boží zvěsti zpronevěřily. Jejich příslušníci jsou nicméně nazýváni ahl al-kitáb – lid knihy (jinověrci, křesťané, Židé) a nejsou zatracováni jako heretici či polyteisté. Jedinou pravověrnou ummou je podle koránu umma arabíja, jíž Bůh naposledy seslal své zjevení. Zákl. pilířem společ. uspořádání se stala příslušnost k umma islámíja – obci věřících muslimů. Vytvořila se nová soc. entita, která rozbíjela strukturu společnosti založenou na pokrevních svazcích a kultu rodových božstev a přírodních idolů. Místo rodové a kmenové struktury se postupně uplatnil model jednotné obce formálně sobě rovných individuí, spjatých vírou v jediného Boha. Pův. etnicko-náb. obsah ummy se změnil s chalífátem, když Arabové při svých výbojích postupně rezignovali na svou etnicitu. Pův. pojetí ummy jakožto obce stoupenců Muhammadova učení ale nezaniklo. Umma muhammadíja naopak zůstávala ideálním vzorem společ. i duchovní praxe po celé dějiny islámu. O.v. je v pojetí právní vědy jednotná a věčná; tato teze opět zesílila za kolonialismu a boje muslim. etnik za nezávislost. Sémantický posun v pojmu umma nastal v 19. stol., kdy se islám. modernisté a sekularisté vyrovnávali s novými výrazy, souvisejícími s impaktem evrop. civilizace. Dnes umma v moderní arabštině supluje absenci pojmu národ, plurál umam se uplatnil v neologismu umamíja-internacionalismus. Panislamismus a koncepce fundamentalismu naopak znovu využily ummy k akcentaci pův. obsahu a ideálu o.v.

Miloš Mendel

Viz též: stát (JKI-K), církev (JKI-K)