smlouva (JKI-J): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">smlouva</span> (hebr. brit) Formálně ustavený vztah, z něhož vyplývají vzájemné povinnosti a závazky; v náb. smyslu především svazek mezi [[Jahve (JKI-J)|Jahvem]] a jeho lidem. Na půdorysu [[Tóra (JKI-J)|Tóry]] iniciuje Jahve celkem tři zásadní s.: Po skončení potopy uzavřel s. s [[Noe (JKI-J)|Noem]] a jeho syny, v níž jim a všemu zachráněnému tvorstvu přislíbil, že se již nikdy neuchýlí k takovému trestu. Znamením této universální s. se stala duha (Gn 8, 8-17). Další, dvojitou s. uzavřel Jahve s Abramem, kterému nejprve přislíbil zemi [[Kanaán (JKI-J)|Kanaán]] (Gn 15, 7-21) a poté hojnost potomstva (Gn 17). Závažnost s. byla zdůrazněna tím, že Abram přijal nové jméno [[Abraham (JKI-J)|Abraham]]; jejím zavazujícím znamením se stala [[obřízka (JKI-J)|obřízka]] (hebr. brit mila – dosl. smlouva obřízky). Třetí s. byla uzavřena s lidem [[Izrael (JKI-J)|Izraele]] na [[Sínaj (JKI-J)|Sínaji]] prostřednictvím [[Mojžíš (JKI-J)|Mojžíše]] (Ex 19, 5; 24, 1-8). Její význam je rozhodující, neboť na tomto smluvním základě byla Izraeli zjevena Tóra, koncentrovaná v [[Desatero (JKI-J)|Desateru]] (Ex 20, 1-17; Dt 5, 6-21). Samotná struktura Desatera i souvisejících smluvních textů (Ex 19-24, Dt 1-11) vedla některé badatele k promýšlení možných předloh v práv. textech okolních státních útvarů, zejm. v chetitských vazalských s. Přes určité analogie se však nepodařilo přímou závislost prokázat. Starobylou podobu uzavírání s. zachycuje Gn 15, 7-21, kde Abram i Jahve (v podobě ohnivé pochodně) procházejí mezi rozseknutými těly zvířecích [[oběť (JKI-J)|obětí]]. |
<span id="entry">smlouva</span> (hebr. brit) Formálně ustavený vztah, z něhož vyplývají vzájemné povinnosti a závazky; v náb. smyslu především svazek mezi [[Jahve (JKI-J)|Jahvem]] a jeho lidem. Na půdorysu [[Tóra (JKI-J)|Tóry]] iniciuje Jahve celkem tři zásadní s.: Po skončení potopy uzavřel s. s [[Noe (JKI-J)|Noem]] a jeho syny, v níž jim a všemu zachráněnému tvorstvu přislíbil, že se již nikdy neuchýlí k takovému trestu. Znamením této universální s. se stala duha (Gn 8, 8-17). Další, dvojitou s. uzavřel Jahve s Abramem, kterému nejprve přislíbil zemi [[Kanaán (JKI-J)|Kanaán]] (Gn 15, 7-21) a poté hojnost potomstva (Gn 17). Závažnost s. byla zdůrazněna tím, že Abram přijal nové jméno [[Abraham (JKI-J)|Abraham]]; jejím zavazujícím znamením se stala [[obřízka (JKI-J)|obřízka]] (hebr. brit mila – dosl. smlouva obřízky). Třetí s. byla uzavřena s lidem [[Izrael (JKI-J)|Izraele]] na [[Sínaj (JKI-J)|Sínaji]] prostřednictvím [[Mojžíš (JKI-J)|Mojžíše]] (Ex 19, 5; 24, 1-8). Její význam je rozhodující, neboť na tomto smluvním základě byla Izraeli zjevena Tóra, koncentrovaná v [[Desatero (JKI-J)|Desateru]] (Ex 20, 1-17; Dt 5, 6-21). Samotná struktura Desatera i souvisejících smluvních textů (Ex 19-24, Dt 1-11) vedla některé badatele k promýšlení možných předloh v práv. textech okolních státních útvarů, zejm. v chetitských vazalských s. Přes určité analogie se však nepodařilo přímou závislost prokázat. Starobylou podobu uzavírání s. zachycuje Gn 15, 7-21, kde Abram i Jahve (v podobě ohnivé pochodně) procházejí mezi rozseknutými těly zvířecích [[oběť (JKI-J)|obětí]]. |
||
| − | |||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> [[smlouva (JKI-K)|smlouva (JKI-K)]], [[smlouva (JKI-I)|smlouva (JKI-I)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
||
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[smlouva (JKI-K)|smlouva (JKI-K)]], [[smlouva (JKI-I)|smlouva (JKI-I)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
||
[[Kategorie:JKI/Judaismus]] |
[[Kategorie:JKI/Judaismus]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
smlouva (hebr. brit) Formálně ustavený vztah, z něhož vyplývají vzájemné povinnosti a závazky; v náb. smyslu především svazek mezi Jahvem a jeho lidem. Na půdorysu Tóry iniciuje Jahve celkem tři zásadní s.: Po skončení potopy uzavřel s. s Noem a jeho syny, v níž jim a všemu zachráněnému tvorstvu přislíbil, že se již nikdy neuchýlí k takovému trestu. Znamením této universální s. se stala duha (Gn 8, 8-17). Další, dvojitou s. uzavřel Jahve s Abramem, kterému nejprve přislíbil zemi Kanaán (Gn 15, 7-21) a poté hojnost potomstva (Gn 17). Závažnost s. byla zdůrazněna tím, že Abram přijal nové jméno Abraham; jejím zavazujícím znamením se stala obřízka (hebr. brit mila – dosl. smlouva obřízky). Třetí s. byla uzavřena s lidem Izraele na Sínaji prostřednictvím Mojžíše (Ex 19, 5; 24, 1-8). Její význam je rozhodující, neboť na tomto smluvním základě byla Izraeli zjevena Tóra, koncentrovaná v Desateru (Ex 20, 1-17; Dt 5, 6-21). Samotná struktura Desatera i souvisejících smluvních textů (Ex 19-24, Dt 1-11) vedla některé badatele k promýšlení možných předloh v práv. textech okolních státních útvarů, zejm. v chetitských vazalských s. Přes určité analogie se však nepodařilo přímou závislost prokázat. Starobylou podobu uzavírání s. zachycuje Gn 15, 7-21, kde Abram i Jahve (v podobě ohnivé pochodně) procházejí mezi rozseknutými těly zvířecích obětí.
Viz též: smlouva (JKI-K), smlouva (JKI-I)