vzkříšení (JKI-K)
vzkříšení (lat. resurrectio; v židovství a křesťanství se nejčastěji užívá řec. slovesa egeirein) Metaforický výraz naděje (eschatologie, apokalyptika) a naplnění smyslu života (soteriologie), v křesťanství také zákl. výraz kérygmatu a vyznání: „Bůh vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých.“ Nejde o návrat do tohoto života (resuscitaci), ale o přechod do jiného rozměru bytí, který se interpretuje jako vstup do boží blízkosti. Ve většině vyznání dochovaných v Novém zákoně se zdůrazňuje, že Bůh vzkřísil Ježíše. Vyjadřuje se tím, že nejde o výsledek vzepětí Ježíšových vlastních sil (v tom případě by šlo o příběh héroa, který by se netýkal ostatních lidí), ale o boží čin („nové stvoření“, v římkat. církvi „zázrak“). – Protože zvěst o v. byla nesrozumitelná ve světě, který neznal žid. apokalyptickou představu eschatologického v., bylo nutné mluvit o v. z mrtvých (zmrtvýchvstání), a především vyložit výrok o v. metaforou vyvýšení nebo jej touto metaforou nahradit (Fp 2, 6–11).